Jiří Březina starší: Žárovka

18. červenec 2019

Máme v pokoji lampu. Dlouhé bidlo na těžkém stojanu a nahoře žárovka, která svítí do stropu. Její světlo je příjemně rozptýlené a navíc se dá plynule stmívat.

Třistawattová halogenka mi ale přišla jako rozmařilost a začal jsem hledat náhradu na úrovni doby. Tedy LED.

Začal jsem levnou ledkou z Číny. Svítila, ale nestmívala. Stmívací ledku jsem objevil na českém e-shopu a levná nebyla ani trochu. Pak jsem si všiml, že chodím do práce kolem jejich prodejny. Zajdu tam a ušetřím aspoň tu stovku za dopravu, řekl jsem si.

Z prodejny se vyklubala obří hala plná regálů. Když se z jejich šera vyloupl muž v modrém plášti, přednesl jsem svoje přání.

„Ano, žárovku máme, za pět set padesát.“ „Na e-shopu je ale za pět set dvacet,“ namítl jsem překvapeně. „Ale jen když si ji tam objednáte,“ vysvětlil omluvně.

Chtěl jsem nad rozdílem mávnout rukou, muž v modrém ale ne. „Počkejte, když už jste vážil cestu,” povídá. „půjdeme za Marií, ona něco vymyslí.” A vlekl mě chodbou ze skladu do kanceláře.

Marie byla zaměstnaný člověk. Ťukala do počítače, telefonovala a kolem stolu přešlapovali kolegové s papíry v rukou. Při pomyšlení na úsporu třicet korun (!) jsem měl chuť utéct.

Pozdě. Marie přebrala moji nepatrnou zakázku a skočila do ceníků. Za chvilku mi s úsměvem podává fakturu. Čtu na ní: 490,-!

Když tu lampu rozsvítím, nevzpomínám na ušetřených šedesát korun, ale na lidi. Na úplně cizí lidi, kterým záleželo na tom, abych z jejich obchodu neodešel zklamaný.

Za pár dní jsem se tam vrátil s velkou čokoládou. Náhodou stála zrovna šedesát korun.

Spustit audio