Jiří Březina starší: Kabely

Nedávno jsem měl příležitost připomenout si dobu, kdy to bylo jinak. Porouchal se nám televizor, takže bylo nutné ho odpojit a odeslat do opravy. Po mnoha letech jsem odstrčil skříňku, na které stojí, a překvapeně zíral do temné spleti kabelů, které svou vrstevnatostí připomínaly uhelnou sloj. Otevřela se přede mnou historie.

V horních vrstvách ležely samozřejmě všechny kabely k propojení toho, co nám doma momentálně hraje, tedy TV, rádia, přehrávačů různých kotoučů, předzesilovačů a jak se ty krámy všechny jmenují.

Některé z těch kabelů odpočívaly za skříňkou ve více verzích, protože původní časem zapadly, byly zapomenuty a nahrazeny. Bylo jich dost na vybavení další domácnosti.

V hlubších vrstvách ležely starší kabely na odpočinku, které už nesloužily ničemu, protože jejich krabičky dávno dosloužily. Jen nikdo neměl sílu je vymotat.

Ale za skříňkou neodpočívaly jen kabely. Našel jsem tam i pár dětských hraček a několik síťových napáječů, které jsem léta marně hledal. Také několik sušenek, kapesník a tužku.

A to není všechno. V zauzlovaných hnízdech jsem našel i kabely, které tam vůbec být neměly, které nikdy nic propojovat nemohly a o kterých nevím, kdo a proč je tam dal. To temné místo zřejmě začalo žít vlastním životem.

Dokonce se mi zdálo, že hned jak jsem začal kabely rozplétat, oddělilo se od nich pár dlouhých černých věcí, které se rychle odplazily do kouta a zmizely v díře u podlahy.