Dobýt kancelářskou pevnost, to není jen tak. Úřad vám nejdřív musí dát najevo, jak nepatrní jste
Jestli nemám něco rád, jsou to ty nové kancelářské budovy, samá ocel, sklo a kamery. Připadá mi, že jejich projektant celou dobu vymýšlel vězení a až na poslední chvíli uhnul.
Jdete tam třeba něco podepsat, termín domluvíte telefonem, víte, za kým jdete, znáte patro a číslo dveří. Ale nemůžete vyběhnout po schodech, zaklepat a vytáhnout propisku.
V budově sídlí Úřad a vy si nejdřív musíte uvědomit, jak nepatrní proti němu jste. Musíte absolvovat obřad.
Obřad začíná na recepci, a to čekáním, protože recepční má vždycky na práci něco důležitějšího, než jste vy. Čekání raději vydržte vstoje, nábytek plní výhradně reprezentační roli a nikoho nenapadlo, že by se na něm dalo sedět.
Nejdřív musíte prokázat, že existujete, a to dokladem, protože vám samotným tu nevěří ani vaše jméno.
Dál je nutné uvést uznatelný důvod návštěvy a navštívenou osobu, obojí se ihned telefonicky ověřuje.
Pokud výslech dopadne dobře, jste vybaveni cedulkou, očipováni, a milostivě vpuštěni. Žádné poflakování ovšem. Čip vás pustí jen do těch správných dveří, výtahů a pater a desítky kamer si to kontrolují.
Čtěte také
Jste viditelně označeni jako vetřelec. Pečlivost, s jakou to na recepci udělali, vám dává představu, co by se rozpoutalo, kdybyste o cedulku přišli.
Bloudíte, protože orientační systém má ohromovat svojí originalitou, nikoli orientovat.
Opustit budovu pak můžete jen proti potvrzení, že jste s uvedenou osobou skutečně jednali. Co kdybyste jen tak postávali na chodbě a četli si požární instrukce.
Ne, nebojí se vás, co vás napadá. Jen vám chtějí připomenout, že se svými bezvýznamnými lidskými problémy máte úřední božstva obtěžovat co nejméně.
Kde jsou časy, kdy se hostitel snažil, aby se u něj návštěva cítila příjemně.
Související
-
Jakoby. Nová epidemie zachvátila češtinu
Před pár lety bylo všechno o něčem. Pivo bylo o trubkách, dovolená byla o počasí a auto bylo o kolech. Dneska je tohle už o ničem a češtinu zachvátila epidemie jakoby.
-
Co si lze myslet o Češích, když nejoblíbenějším Večerníčkem jsou Krkonošské pohádky?
Někde jsem četl, že národní povahu spolehlivě odhalí nejoblíbenější filmy. Japonce baví propracované komiksy, Američané jsou paf ze stříleček. A Češi milují Večerníčky.
-
Když vás ubíjí rutina, nezoufejte. Váš slon je možná za zatáčkou
Někdy dny běží jak dlouhá šňůra levných korálků. Ráno nezaspat, nezapomenout klíče, stejná cesta do práce, stejná cesta z práce. A pak se objeví něco, co vás z toho vyvede.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.