Jiří Březina starší: 3D

19. září 2019

Říká se tomu trojrozměrný nebo také 3D tisk. Už pár let o něm čteme, ale většinou v bulváru, který popisuje domácí tisk zbraní a podobné nesmysly. Zkreslené představy, které si z takových článků odnesete, bych rád opravil vlastními zkušenostmi.

Trojrozměrná tiskárna stojí jako lepší telefon a může působit složitě, ale princip jejího „tisku“ je jednoduchý. Jde vlastně o malinkou tavnou pistoli, která vytváří předměty tím, že na sebe trpělivě lepí vrstvy plastu, jednu na druhou.

Nic se nikam netiskne, ale naopak stroj věci vytahuje z prázdnoty. Domácí výroba předmětů byla léta vyhrazena lidem manuálně zručným, řemeslníkům, sochařům, řezbářům. Najednou máte doma mašinu, která vyrábí věci podle vás a přitom žádnou šikovnost nevyžaduje. Jen se díváte na trysku, která běhá sem tam a tvaruje pro vás třeba šachovou figurku nebo krmítko pro ptáky.

Je to fascinující, zábavné a někdy užitečné. Můžete třeba vyrobit náhradní díly k zařízením, na která už výrobce zapomněl, madlo k ledničce, rukojeť k noži... Mnoho podkladů je na internetu, hračky, stojánky, krabičky, věšáky, knoflíky a co já vím.

Existuje dokonce stránka s modely dílků všech stavebnic Lego od roku 1952. Vytisknutou kostku sice od originálu poznáte, ale sloužit bude stejně. Jsou dostupné i trojrozměrné modely vykopávek, takže si můžete vyrobit třeba pěstní klín nebo věstonickou Venuši.

Nakonec si můžete doma „vytisknout“ i tu pistoli, ovšem nesmí vám vadit, že si s ní nezastřílíte.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.