Jiří Březina starší: Automatický podpis

Některé podpisy drží dietu a obsahují jen to, co by do nich odesilatel stejně napsal ručně, tedy jméno a příjmení. Ale snadnost, s jakou se dá ke zprávě přidat téměř cokoli, někdy inspiruje k velkolepým kreacím.

Tak můžeme na konci mailu mimo jiné najít:

Podpis chlubivý. Obsahuje veliké logo, spoustu superlativů o odesilateli, galerii všech jeho ocenění za posledních dvacet let a několik odkazů na stránky, kde najdete totéž, ale daleko podrobněji.

Podpis alibistický, kterým firma prozrazuje, že jejich právní oddělení nemá do čeho píchnout. Je v něm šroubovanou právní hatmatilkou psáno, že nic z toho, co zpráva obsahuje, nemám brát vážně. Pokud zpráva něco slibuje, slib neplatí, pokud něco objednává, není to objednávka. Člověka napadne, proč mi vlastně psali.

Podpis pro nesprávného adresáta, ze kterého jsem vždycky nesvůj. V něm čtu hrozbu, že pokud mi ONI poslali zprávu omylem, jsem to JÁ, kdo je odpovědný za všechny následky této jejich chyby. Mívám z toho děsivé představy.

Z dalších je zajímavý třeba podpis ekologický, který ví líp než já, kterou zprávu je nutné vytisknout, a poučí mě o překvapivé možnosti přečíst si ji na monitoru.

To zdaleka není všechno a vznikají i kombinace. Někdy vznikne takové podpisové monstrum, vedle kterého snadno přehlédnete to hlavní, tedy zprávu pro vás.

Automatické podpisy přinášejí nepochybný pokrok. V papírovém věku jsme z podpisu zjistili pouhé jméno člověka, který nám píše. V elektronické verzi to máme i s diagnózou.