Jiří Březina starší: Obchody
Nabídka zboží v našich obchodech dělá divy. Kde jsou ty časy, kdy jsme vozili z dovolených exotické marmelády nebo sýry – pokud je dnes nehodíte do košíku v samošce za rohem, dodá vám je až domů nějaký e-shop.
Zdálo by se, že rozkvět našich obchodů nemá hranic, ale na jednu jsem přece narazil, a tou je personál.
Uvědomuji si to v zahraničí, kde mi chování prodavačů často způsobí šok. Ti lidé sice nemají na triku nápis „Jak vám mohu pomoci?“, ale zato opravdu pomoci chtějí.
Mám v tom směru zážitky, ke kterým bych doma těžko přišel. Francouzská pokladní neváhala opustit obchod, aby nám ukázala, kterým směrem najdeme bankomat. Její anglická kolegyně s námi dokonce šla až na roh ulice, aby ukázala konkurenční obchod, kde nakoupíme zboží, které jí samotné došlo. Obojí se odehrálo v nepřetržité palbě úsměvů a stojí za zmínku, že obě paní klidně nechaly své obchody otevřené a bez dozoru.
Zato v našich samoobsluhách si připadám jako neviditelný. Jediný, kdo si mě všímá, je zachmuřený pořízek s východním přízvukem, kterého byste se báli potkat na ulici a který v obchodě funguje jako ochranka.
Pokud chci něco z regálu, u kterého právě probíhá obřad doplňování zboží, mám smůlu, nikdo mi nic nepodá. Když proti mně prodavačka rozjede vozík s prázdnými škatulemi, samozřejmě očekává, že uhnu já.
Úsměv má pokladní vyhrazený jen pro kolegyni u druhé kasy, které líčí detaily povedeného víkendu. Jindy u jediné otevřené pokladny čekám věčnost a slabou naději přinese až zoufalý výkřik pokladní „Holky, pojďte mi to stáhnout!“.
Sortiment zboží máme sice úžasný, ale nesmí nám vadit, že jako zákazníci jsme v kategorii „to“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
