Jiří Březina starší

Léto má mnoho přívlastků. Je to čas prázdnin a dovolených, čas koupání, výletů. Pro mě je ale léto také časem bolesti. Bolesti z hmyzích kousanců, abych byl přesný.

Říká se, že knihy mají své osudy. Myslím, že nejen knihy, ale i slova. Bohužel osudy slov bývají často neblahé. Líbivě znějící slova se snadno stanou obětí zneužití.

Když byl covid na vrcholu a bez respirátoru jsme pomalu nesměli ani na balkon, stejně chodila po ulicích skupina lidí bez jakékoli ochrany. Hrdí a nezávislí orlové svobody.

Když sleduju nabídky cestovních kanceláří, lákajících natěšené zákazníky po covidové pauze, zdá se, že mnohé vsadily na luxus.

Že je předposlední červencový den Mezinárodním dnem přátelství, jsem se dozvěděl teprve nedávno a trochu mě to zaskočilo. Svátek vznikl snad někde v jižní Americe.

Když se řekne šachy, vzpomenu si na základní školu. Autobus nás vyklopil v sousední vesnici dlouho před začátkem vyučování a možnosti naší školy si nesmíte idealizovat.

Všichni víme, jak to v životě chodí, někdy máme štěstí a jindy smůlu. Mně se to tuhle dost rychle prostřídalo.

Jako asi všichni Češi si užívám posezení u ohně. Určitě to znáte: pohoda, klid, povídá se, prostě letní idyla.

Očkování proti covidu nevypadá na moc příjemné téma. Po všem tom covidovém chaosu jsem se také k očkovacímu centru blížil trochu ostražitě.

Přiznám, že dárcem krve jsem se nestal z ušlechtilých důvodů, ale čistě z hecu. Byli jsme v prvním ročníku na vejšce, čerstvě vylítlí z domova a nevěděli jsme, co roupama.