Jiří Březina starší: Poštolky

16. červen 2020

Před nedávnem jsem seděl u počítače a v okně vedle mě se něco pohnulo. Otočil jsem hlavu a na truhlíku seděla poštolka. Její blýskavé divoké oči na mě beze strachu hleděly. Chvíli mě zvědavě pozorovala a zmizela. Marně jsem přemýšlel, čemu za tu milou návštěvu vděčím.

Když se za pár dní objevila znovu, žádným pokukováním už se nezdržovala a rovnou začala rvát z truhlíku kytky. Bylo jasné, že jsme vyhráli konkurz na poštolčí hnízdo.

Od té doby nám v tom truhlíku vyseděla sedm vajec a teď krmí mláďata. Sledovat je zblízka je prostě úžasné.

Rodinné poměry u poštolek mají s lidskými dost společného. Třeba hlavní slovo v péči o děti má samička. Ona má vlastně hlavní slovo ve všem. Samečkův úkol je zdánlivě prostý: lovit hraboše takovým tempem, aby rodina netrpěla hlady. Navíc si smí pohlídat mláďata, kdykoli si samička chce protáhnout kostru.

Lovecké zadání plní sameček horlivě a neúnavně. Ale nemyslete si, že ho záskoky za samičku nudí. Když místo ní sedí na vejcích, nechce se z nich hnout a někdy ho samička musí za hlasitého vysvětlování prostě vyhnat.

Vylíhlá mláďata rostou jako z vody, ale sameček za nimi létá dál. Jen tak. Objeví se na hnízdě, zamyšleně pozoruje batolící se chlupaté kuličky a opatrně se jich dotýká svým hrozivým zobákem. Normální milující otec.

Poštolky jsou rodiče obětaví a předvídaví. Před bouřkou sameček zrychlí dodávky hrabošů, aby samička mohla udělat zásoby. Když pálí slunce, roztáhne zase samička nad mláďaty křídla a trpělivě se nechá opékat místo nich.

Při pohledu na tuhle fungující rodinu se ani nechce věřit, že by se při péči o děti řídila jen nějakými instinkty. A pokud ano, pak nám lidem ty instinkty citelně chybí.

autor: Jiří Březina starší | zdroj:
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser