Jiří Březina starší: Poštolky
Před nedávnem jsem seděl u počítače a v okně vedle mě se něco pohnulo. Otočil jsem hlavu a na truhlíku seděla poštolka. Její blýskavé divoké oči na mě beze strachu hleděly. Chvíli mě zvědavě pozorovala a zmizela. Marně jsem přemýšlel, čemu za tu milou návštěvu vděčím.
Když se za pár dní objevila znovu, žádným pokukováním už se nezdržovala a rovnou začala rvát z truhlíku kytky. Bylo jasné, že jsme vyhráli konkurz na poštolčí hnízdo.
Od té doby nám v tom truhlíku vyseděla sedm vajec a teď krmí mláďata. Sledovat je zblízka je prostě úžasné.
Rodinné poměry u poštolek mají s lidskými dost společného. Třeba hlavní slovo v péči o děti má samička. Ona má vlastně hlavní slovo ve všem. Samečkův úkol je zdánlivě prostý: lovit hraboše takovým tempem, aby rodina netrpěla hlady. Navíc si smí pohlídat mláďata, kdykoli si samička chce protáhnout kostru.
Lovecké zadání plní sameček horlivě a neúnavně. Ale nemyslete si, že ho záskoky za samičku nudí. Když místo ní sedí na vejcích, nechce se z nich hnout a někdy ho samička musí za hlasitého vysvětlování prostě vyhnat.
Vylíhlá mláďata rostou jako z vody, ale sameček za nimi létá dál. Jen tak. Objeví se na hnízdě, zamyšleně pozoruje batolící se chlupaté kuličky a opatrně se jich dotýká svým hrozivým zobákem. Normální milující otec.
Poštolky jsou rodiče obětaví a předvídaví. Před bouřkou sameček zrychlí dodávky hrabošů, aby samička mohla udělat zásoby. Když pálí slunce, roztáhne zase samička nad mláďaty křídla a trpělivě se nechá opékat místo nich.
Při pohledu na tuhle fungující rodinu se ani nechce věřit, že by se při péči o děti řídila jen nějakými instinkty. A pokud ano, pak nám lidem ty instinkty citelně chybí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
