Jiří Březina starší: Prázdniny

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)

Slovo prázdniny vyvolává příjemné představy jako málokteré jiné. Všiml jsem si na tomhle sympatickém období hned tří věcí.

Především si na něm i bez Einsteinových rovnic můžeme krásně demonstrovat relativitu času. Moc dobře si pamatuju, jak mi na základní škole ty dva měsíce připadaly dlouhé. Bylo to nekonečné moře času, které jsme vyplňovali hrami, touláním a vymýšlením akcí, které by rodičům jistě zkazily spaní, kdyby se o nich ovšem dozvěděli.

Prázdniny mi byly dokonce tak dlouhé, že jsem se koncem srpna těšil do školy. Opravdu jsem si zálibně otevíral a zavíral tašku, která tehdy voněla kůží, a přerovnával v penálu tužky, vonící zase dřevem.

Pak se prázdniny začaly krátit a teď ty dva měsíce jen zasyčí a už zase padá listí.

Na prázdninách si také můžete ověřit, že na špatné věci se zapomíná rychleji. Žádný zážitek s půlnoční ucpanou dálnicí ani nevyluštitelné rébusy objížděk nás neodradí od přesunu po vlastní ose.

Těšíme se na pláže s modrou oblohou navzdory zážitkům z bouřlivého týdne plného zákazů koupání. Štípance od komárů i horší žoužele už se také zahojily a my, podobni nepoučitelným národům, se radostně vrháme do opakování vlastní neradostné historie.

Poslední věc, která mě na prázdninách zaujala, jsem si uvědomil až nedávno. Jakmile zjistíte, že vás prázdniny nezajímají už ani kvůli vašim dětem, jakmile v půlce srpna neprolézáte obchody kvůli přezůvkám a fixům a jste schopni marně čekat na zastávce, protože jste zasklili prázdninový jízdní řád, pak je čas si přiznat, ... že už doopravdy nejste mladí.

Ale jednu naději máme. Do prázdninového režimu nás spolehlivě vrací vnoučata.