Jiří Březina starší

Teď, když nemůžeme pomalu vystrčit nos z bytu, natož ze země, můžeme na cestování jenom vzpomínat. Vzpomínám i já.

Jako většina lidí si toho z předškolního věku moc nepamatuju a můj nejsilnější zážitek souvisí s Velikonocemi: Do domu nám vtrhla kupa dětí a začal neuvěřitelný kravál.

Virová epidemie, překonává všechno, co jsme si dokázali představit. Krizový režim, spousta omezení. Ještě horší je ale nejistota. Dá se na té situaci najít něco kladného?

Před 20 lety se z Budějovic dalo dojet na okraj Brna za dvě hodiny. Mezitím do silniční sítě natekly miliardy, ministři dopravy se střídají, ale ten čas se nekrátí.

Ačkoli nejsem milovník násilí, detektivky mám rád. Pokud to autor s líčením vraždy nepřehání, dá se mrtvola v nich brát jako nezbytná rekvizita, která příběhu dodává váhu.

Žijeme v přelomové době, kdy auta nejen přestávají potřebovat naftu nebo benzín, ale začínají se i samy řídit. Jestli se to povede, přinese to spoustu zajímavých situací.

Mikulášskou nadílku jsem v dětském věku chápal jen jako nadělovací předkrm před hlavním vánočním přídělem. Takové malé Vánoce nanečisto.

Stárnutí samo příliš zábavné není, ale zábavných momentů je při něm dost. Člověk může například pozorovat, jak se s věkem mění jeho vztah k tradičním věcem.

Sedmnáctý listopad je svátek tuplák, což je celkem vzácné. Většina je po kalendáři rozmístěná po jednom, aby se stihlo psaní projevů, úklid tribun a přelepení plakátů.

„Ani psa by nevyhnal“ – to pořekadlo určitě znáte. Ale všimli jste si, že ho říkáme doma v teple? Jakmile nás okolnosti donutí vystrčit nos, zjistíme, že tam není tak zle.