Jiří Březina starší: Šanon

Dovnitř nevidím, ale moc toho v něm nebude, možná je i prázdný. Kupodivu zatím přežívá bez úrazu. Řidiči ho objíždějí, nejspíš netouží zkoušet pneumatiky na vázací mašinérii, která se skrývá uvnitř.

Na přechodu není čas ani na přecházení, natož na dumání o šanonech. Ani mi nedošlo, že jsem ho měl odklidit na chodník. Hlavou mi vrtalo, kde se tam vzal.

Na přechodech se najde leccos, třeba papírové kapesníky, rukavice, brýle nebo rozsypané sklo z bouračky. Jednou jsem našel na přechodu rozjetou blikačku z kola a navíc byla moje vlastní. Nepřekvapil by mě kus nárazníku nebo upadlý výfuk, ale kdo proboha pohazuje po přechodech zachovalé šanony?

Spoustou šanonů vládnou třeba účetní, ale ty jsou mimo podezření. Tyhle pořádkumilovné dámy mají ke svým šanonům citový vztah a nikdy by je nevystavily stresu na tak nebezpečném místě.

Spíš to bude podnikatel, možná právě likvidovaný finanční kontrolou. V tom šanonu byly nejspíš poslední dokumenty, které ho mohly zachránit. Ale nevyšlo to, tak ho v zoufalství za jízdy vyhodil. Nebo že by se lupiči tajných dokumentů na útěku zbavovali zbytečné zátěže?

Ten skutečný příběh se nikdy nedozvím. Vlastně jsem rád, stejně by to byla nuda. Podstatné je, že i tak nepravděpodobná věc, jako je šanon na přechodu, je možná.

Asi proto, že svět neřídí předpisy, ty se o to jen marně snaží. Ve skutečnosti řídí svět – včetně nás – náhoda.