Eliška Novotná

Navštívila mne vnučka se svojí batolící se dcerkou a když jsme šli po obědě na procházku, zeptala se mě, jestli mám vlhčený ubrousek. „To nemám, na co ho potřebuješ?“

Tak se má skončit s používáním jednorázových plastů, s těmi různými obaly a nádobkami na jedno použití. To, co bylo považováno za pokrok, už pokrokem není.

Máme rádi světlo svíček, dobře se nám při něm povídá. Rozsvěcíme je uprostřed jídelního stolu, na stolku i za okny. Za letních večerů vynášíme lucerny s nimi na zahradu.

Mám ráda skandinávské filmy a poslední dobou přibývá příležitostí k jejich zhlédnutí. Jsou o obyčejných lidech, i o těch tlustých, ošklivých a chybujících.

Slyšet, co se kolem nás děje a co nám kdo říká, je hodně důležité – jak moc, zjišťujeme, když nás s věkem sluch opouští.

Když nás trápí nespavost a znaveně mžouráme do dalšího rána, dostává se nám mnoha rad, co udělat pro dobrý spánek.

Dnešní den je Mezinárodním dnem nenávisti – a to tedy nevím, jak s tím naložím. Asi to není míněno jako oslava, protože co by bylo na nenávisti hodno slávy?

Stalo se, že jsem se aktivně účastnila letošní plesové sezóny, neb jsem byla pozvána hned na několik maturitních plesů. Moje aktivita spočívala v přihlížení a povzbuzování.

Když jsem před pár lety pořizovala nová domovní vrátka, hledala jsem na ně dlouho hodně velkou poštovní schránku. Tak velkou, aby se do ní vešly všechny noviny a dopisy.

Říká se, že všechno, co usnadňuje naši práci v domácnosti, vynalezli muži z lenosti. Zní to pravděpodobně, ale pokud jde o ruční mytí nádobí, skončili zřejmě u odkapávače.