Eliška Novotná

Máme rádi světlo svíček, dobře se nám při něm povídá. Rozsvěcíme je uprostřed jídelního stolu, na stolku i za okny. Za letních večerů vynášíme lucerny s nimi na zahradu.

Mám ráda skandinávské filmy a poslední dobou přibývá příležitostí k jejich zhlédnutí. Jsou o obyčejných lidech, i o těch tlustých, ošklivých a chybujících.

Slyšet, co se kolem nás děje a co nám kdo říká, je hodně důležité – jak moc, zjišťujeme, když nás s věkem sluch opouští.

Když nás trápí nespavost a znaveně mžouráme do dalšího rána, dostává se nám mnoha rad, co udělat pro dobrý spánek.

Dnešní den je Mezinárodním dnem nenávisti – a to tedy nevím, jak s tím naložím. Asi to není míněno jako oslava, protože co by bylo na nenávisti hodno slávy?

Když jsem před pár lety pořizovala nová domovní vrátka, hledala jsem na ně dlouho hodně velkou poštovní schránku. Tak velkou, aby se do ní vešly všechny noviny a dopisy.

Stalo se, že jsem se aktivně účastnila letošní plesové sezóny, neb jsem byla pozvána hned na několik maturitních plesů. Moje aktivita spočívala v přihlížení a povzbuzování.

Říká se, že všechno, co usnadňuje naši práci v domácnosti, vynalezli muži z lenosti. Zní to pravděpodobně, ale pokud jde o ruční mytí nádobí, skončili zřejmě u odkapávače.

O jedné sklenici medu, která způsobila nespavost jeho majitelce, napsala Rozhlasový sloupek Eliška Novotná.

Pokud mi to vyjde, sleduji ráda v České televizi vědomostní soutěže. Ne že bych se vždycky snažila odpovídat, ale potěší mě, když se trefím – zvláště když soutěžící neví.