Eliška Novotná: Film

17. duben 2020

Mám ráda skandinávské filmy a poslední dobou přibývá příležitostí k jejich zhlédnutí. Jsou o obyčejných lidech, i o těch tlustých, ošklivých a chybujících. Jejich zápletky jsou věrohodné a zajímavé, technicky jsou skvělé a příroda v nich je opravdu krásná.

Když ale někomu řeknu, že jsem viděla další skandinávský film, že byl skvělý a pořád na něj myslím, tak se každý zeptá „A o čem to bylo?“

Tahle otázka mě vždycky zaskočí – ne, že bych si děj nepamatovala, ale uvědomím si, že jeho převyprávěním neřeknu to podstatné, nevysvětlím, proč mně leží v hlavě, že o něj vlastně až tak moc nejde.

Že je pro mne ten příběh jen záminkou k hledání odpovědí na zásadní existenciální otázky, k zamýšlení se nad lidskou nedostatečností, neočekávanými důsledky našeho jednání a jeho nahodilostí.

A že je ten film celý jen tak lehce nahozený, vlídný, laskavý a vtipný, navzdory té jeho myšlenkové hloubce. Asi takové nejsou všechny skandinávské filmy, které jsou u nás uváděny, a možná mám jenom štěstí při svém výběru.

Každopádně ale na tu otázku odpovídám, že to vlastně není důležité – a vybavuji si spoustu těch prvoplánových filmů, ve kterých nejde o nic jiného než o to, kdo kdy a kde koho zavraždil, s kým šel kam na pivo a tak. Nuda.

Spustit audio