Eliška Novotná: Poštovní schránka

10. březen 2020

Když jsem před pár lety pořizovala nová domovní vrátka, hledala jsem na ně dlouho hodně velkou poštovní schránku. Tak velkou, aby se do ní vešly všechny noviny a dopisy, když náhodou nejsem pár dní doma. Podotýkám, že cedulka „Nevhazujte, prosím, reklamní letáky“ je pro mne životní samozřejmostí.

K čemu je mi ta obrovská poštovní schránka dnes, když mi už i místo pohlednic chodí elektronicky spousta fotografií? Když vše řešíme e-mailem, facebookem, Messengerem, Skypem a zprávy i komentáře čtu na internetu?

Situace je taková, že kromě jednoho předplaceného časopisu, na který se každé pondělí těším, plní moji schránku úřední pošta. Ačkoliv všude uvádím elektronický kontakt a používám v těchto institucích, kde jen to jde, svoje účty, některé z nich urputně trvají na listinné podobě svých sdělení.

Ukázková je pro mne Česká správa sociálního pojištění – jeden den jsem měla ve schránce tři obálky od tří různých referentek, které se všechny týkaly změny mého důchodu. „To poštovné ale platím já!“ chtělo by se mi křičet, kdyby bylo ke komu.

Nedávno mě dostalo, když mi distributor elektrické energie dopisem sdělil, kdy mně kdo přijde udělat odečet elektroměru – naštěstí s číslem mobilu na dotyčného pracovníka. Když jsem mu zavolala, že v uvedený den a hodinu nemohu, pravil: „Víte co? Tak mi to vyfoťte a pošlete“.  Zvesela jsme se rozloučili a já se jen ušklíbla, jak jsme na tu archaickou státní správu vyzráli.

Spustit audio