Eliška Novotná: Drahé laciné

Běžně používáme takzvané čajové svíčky – to jsou ty malé v kovovém kelímku, co vyhoří tak za tři až čtyři hodiny – ideální doba. Kupujeme je ve velkém balení, jak pro úsporu času, tak ze šetrnosti, a většinou se mi už léta daří pořídit jednu do jedné koruny.

V posledních měsících ale tyhle svíčky zhasínají, aniž by celé vyhořely, jejich zbytek nemá vyčnívající knot a nejdou už znovu zapálit. Pokud se s tím nespokojíme a zapálíme ve svícnu novou, spotřebujeme dvojnásobné množství svíček, další zápalku a jedno svícení nás přijde už na koruny dvě.

Usoudili jsme tedy, že rozumnější bude kupovat čajové svíčky dražší, třeba za korunu padesát, protože tak si vlastně ušetříme nejen peníze, ale i rozčilování nad nekvalitním výrobkem. Posedíme v klidu a – jak jinak – všichni ve svitu svic krásní a tajemní.

A já při tom vzpomenu na úsloví své, dávno na mé počínání už jen z nebe koukající, babičky: „Ale holčičko, nejsem přece tak bohatá, abych kupovala levné věci“. Ano, babi.