Eliška Novotná: Drahé laciné
Máme rádi světlo svíček, dobře se nám při něm povídá. Rozsvěcíme je uprostřed jídelního stolu, na konferenčním stolku i za okny. Za letních večerů vynášíme lucerny s nimi na zahradu.
Běžně používáme takzvané čajové svíčky – to jsou ty malé v kovovém kelímku, co vyhoří tak za tři až čtyři hodiny – ideální doba. Kupujeme je ve velkém balení, jak pro úsporu času, tak ze šetrnosti, a většinou se mi už léta daří pořídit jednu do jedné koruny.
V posledních měsících ale tyhle svíčky zhasínají, aniž by celé vyhořely, jejich zbytek nemá vyčnívající knot a nejdou už znovu zapálit. Pokud se s tím nespokojíme a zapálíme ve svícnu novou, spotřebujeme dvojnásobné množství svíček, další zápalku a jedno svícení nás přijde už na koruny dvě.
Usoudili jsme tedy, že rozumnější bude kupovat čajové svíčky dražší, třeba za korunu padesát, protože tak si vlastně ušetříme nejen peníze, ale i rozčilování nad nekvalitním výrobkem. Posedíme v klidu a – jak jinak – všichni ve svitu svic krásní a tajemní.
A já při tom vzpomenu na úsloví své, dávno na mé počínání už jen z nebe koukající, babičky: „Ale holčičko, nejsem přece tak bohatá, abych kupovala levné věci“. Ano, babi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
