Eliška Novotná: Jednorázovka

Zkušenost nám ukázala, že nám ty jednorázovky více škodí, než prospívají. Tak to je tedy zajímavé. Je přece prima koupit si jídlo v hygienickém obalu a nelovit ho z upatlaného papíru?

Sice ten plastový tácek doma stejně umyjeme, abychom ho mohli dát do tříděného odpadu, a tak spotřebováváme více vody, je ale prospěšnější šetřit vodu než naše zdraví?

Asi se ptám hloupě, napadá mě, jistě by šlo obojí zároveň – tedy distribuovat jídlo k zákazníkům hygienicky jinak než v jednorázových obalech, nebo změnit jejich materiál.

Když si vybavím, jak jsme kdysi chodili s bandaskou pro mléko, které nám nalévali z konví a kolika bůhví jak špinavýma rukama dřív všechny ty potraviny procházely, než se dostaly k nám do kuchyně, tak vím, že tak to už nechci.

Co se teď děje třeba s fazolemi, než se ocitnou v bezobalovém obchodu, do kterého pro ně jdu s vlastní letitou nádobkou, také nevím. Možná je pokrok v tom, když se říká, že se to s tou hygienou nemá zas až tak přehánět a že není nad přirozenou imunitu?

Ano, světové oceány jsou plné plastových mikročástic, které se dostávají do těl živých organizmů, včetně těch našich, a to je jistě špatně. Pokud je to důsledek masového používání jednorázových plastů, nedomysleli jsme jeho důsledky a budeme to těžko obhajovat. Jako každou jednorázovku – vztah na jeden večer, tričko do prvního vyprání nebo knížku na jedno přečtení.