Eliška Novotná: Únava

18. prosinec 2020

Rozhlasový sloupek

Při markování mého nákupu v mém oblíbeném supermarketu se nová mladičká pokladní spletla u jedné položky a přivolala vedoucí, aby to napravila. Tahle celkem běžná situace, kterou všichni známe, se však tentokrát vyvinula tak neočekávaně, že překonala všechnu moji představivost.

„To nevymyslíš“, říkává můj dospělý vnuk. Během té krátké nápravné operace dívka u kasy špitla „potřebovala bych pauzu“ a ta vedoucí nahlas, aniž by se na ni podívala, odvětila „Ještě mluvíte, tak to nejste dost unavená“ a odešla.

Všichni kolem ztuhli jak v Šípkové Růžence a já jsem to zcela spontánně bez rozmýšlení jednou větou okomentovala.

Doma jsem pak uvažovala, jak s takovou zkušeností naložím: první nápad byl přestat tam jezdit nakupovat. Protože jestli to nebylo selhání jedince, ale projev jejich podnikové kultury a ta vedoucí byla jen poslušným kolečkem v celém tom soukolí obchodního řetězce, tak s tím já nechci mít nic společného.

No jo, když ale dlouhodobě bojkotuji některé výrobky a přidám k tomu ještě bojkoty obchodů, to abych se asi začala učit stloukat máslo a dělat tvaroh sama. Tudy cesta nevede, usoudila jsem. Říci jí do očí, jestli se vůbec poslouchá, co říká, jsem sice nemohla při její rychlosti a mém šoku stihnout, ale bylo by to vůbec co platné?

Další nápad jsem neměla, jen se mi špatně usínalo - ačkoliv jsem nemluvila a byla tedy asi opravdu unavená.

autor: Eliška Novotná