Eliška Novotná

Máte rádi návštěvy? A rádi na návštěvy chodíte? Já ano. Domů si ale nevpustíme jen tak někoho, že? Neohlášená návštěva nás zaskočí, na neznámého koukáme podezíravě.

Nevím, co se změnilo, ale poslední dobou jsem stále obdarovávána, a i já pořád vymýšlím různé drobnosti, kterými druhé potěším.

Protože jsem se stěhovala do malého bytu, rozdávala jsem několik posledních měsíců zelené pokojové rostliny. Některé jsem měla i desítky let a loučení s nimi nebylo lehké.

U odpoledního čaje s koláčem si kamarádka postěžovala, jak jí vadí, že pořád vyhazuje skoro plné pytlíky s moukou, která je už tak stará, že se v ní dělají mouční červi.

Navštívila mne vnučka se svojí batolící se dcerkou a když jsme šli po obědě na procházku, zeptala se mě, jestli mám vlhčený ubrousek. „To nemám, na co ho potřebuješ?“

Tak se má skončit s používáním jednorázových plastů, s těmi různými obaly a nádobkami na jedno použití. To, co bylo považováno za pokrok, už pokrokem není.

Máme rádi světlo svíček, dobře se nám při něm povídá. Rozsvěcíme je uprostřed jídelního stolu, na stolku i za okny. Za letních večerů vynášíme lucerny s nimi na zahradu.

Mám ráda skandinávské filmy a poslední dobou přibývá příležitostí k jejich zhlédnutí. Jsou o obyčejných lidech, i o těch tlustých, ošklivých a chybujících.

Slyšet, co se kolem nás děje a co nám kdo říká, je hodně důležité – jak moc, zjišťujeme, když nás s věkem sluch opouští.

Když nás trápí nespavost a znaveně mžouráme do dalšího rána, dostává se nám mnoha rad, co udělat pro dobrý spánek.