Eliška Novotná: Kniha do ruky
S koncem igelitových tašek zadarmo se rozmohl nešvar nezabalení nákupu vůbec. A to tedy, jak jsem na světě dlouho, nepamatuji.
Na zabalení zboží se používal papír – voskovaný, potištěný, bělený či nebělený – nebo papírové sáčky, a na něco také celofán.
Jo, děti, to byla ta dávná doba předmikrotenová, kdy se tekuté kupovalo do vratných lahví nebo do přinesených nádob: pivo do džbánku a mléko do bandasky. To byly ty chudé poválečné časy, k jejichž způsobům se nyní v nadbytku vracíme.
Že by ale kdy přede mne položili koupený svetřík na pult „jen tak“ a tím se mnou skončili? Ani náhodou. To až teď.
Jsem nepřítel obalů, nesnáším plýtvání a zuřím, když je obtížně doma sundávám jeden po druhém a třetím, než se dostanu „dovnitř“. Ctím ale kulturu prodeje a nejsem ochotná tolerovat její devalvaci.
Vrcholem arogance se pro mne stala „kniha do ruky“ – to si koupíte knížku, třeba tak za obvyklé tři stovky – a nic. Žádné zabalení, žádný sáček, a není to módní knihkupectví „bez obalu“, žádné takové neznám. Hanba jim.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
