Eliška Novotná: Blázni

9. březen 2022

Co pamatuji, vždycky to tak bylo: občas jsme potkávali lidi, kteří si za chůze povídali sami pro sebe, někteří i dost hlasitě, a někteří při tom i výrazně gestikulovali.

„Nevšímej si ho, to je takový blázen“, říkali mně rodiče. „Je to chudák, dělej, že ho nevidíš a nic se ti nestane“, dodávali.

Občas se setkávám s lidmi trpícími samomluvou i dnes, jen je musím odlišit od těch s něčím v uchu, kteří nemluví k sobě, ale s někým. Pořád, dlouho, kdykoliv a kdekoliv.

Jsou zřejmě tak zaneprázdněni, že musí využít každou minutu k zařizování, domlouvání a často, jak to, tak nuceně poslouchám, prostě jen k tomu, čemu se výstižně říká plkání – řeči, řeči, řeči o ničem.

Prostě blázni, říkám si. Nevnímají nás, a když je oslovíme – třeba abychom se zeptali na cestu – a oni ochotně odstraní „tu věc“ ze svého ucha, změní se jejich nepřítomný pohled na chvilku v „normální“.

Akorát si nejsem jista, zda se pomalu, ale jistě, nestává normálním nevnímat realitu kolem sebe a blázny se nestáváme my, co si užíváme toho, co vidíme a cítíme a co spolu mluvíme prostě docela normálně tváří v tvář, tady a teď.

autor: Eliška Novotná | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

zlenice.jpg

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...