Eliška Novotná: Blázni
Co pamatuji, vždycky to tak bylo: občas jsme potkávali lidi, kteří si za chůze povídali sami pro sebe, někteří i dost hlasitě, a někteří při tom i výrazně gestikulovali.
„Nevšímej si ho, to je takový blázen“, říkali mně rodiče. „Je to chudák, dělej, že ho nevidíš a nic se ti nestane“, dodávali.
Občas se setkávám s lidmi trpícími samomluvou i dnes, jen je musím odlišit od těch s něčím v uchu, kteří nemluví k sobě, ale s někým. Pořád, dlouho, kdykoliv a kdekoliv.
Jsou zřejmě tak zaneprázdněni, že musí využít každou minutu k zařizování, domlouvání a často, jak to, tak nuceně poslouchám, prostě jen k tomu, čemu se výstižně říká plkání – řeči, řeči, řeči o ničem.
Prostě blázni, říkám si. Nevnímají nás, a když je oslovíme – třeba abychom se zeptali na cestu – a oni ochotně odstraní „tu věc“ ze svého ucha, změní se jejich nepřítomný pohled na chvilku v „normální“.
Akorát si nejsem jista, zda se pomalu, ale jistě, nestává normálním nevnímat realitu kolem sebe a blázny se nestáváme my, co si užíváme toho, co vidíme a cítíme a co spolu mluvíme prostě docela normálně tváří v tvář, tady a teď.
Související
-
Eliška Novotná: Dobré sušenky
Když jsme se chystali navštívit naši nemocnou kamarádku, zeptali jsme se jejího bratra, co jí můžeme přinést. V krátkém výčtu se objevila také položka „dobré sušenky“.
-
Eliška Novotná: Restart
Všichni to známe: počítač odmítá pracovat, dělá z našeho pohledu nesmysly a odborník nám radí „restartujte ho“.
-
Eliška Novotná: Pomáhat a chránit
Moje dávná a milá kamarádka je teď korpulentní dáma v letech, s nadváhou a vyměněnými oběma koleny. A tak nevychází z domu, když to venku klouže.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
