Eliška Novotná: Poezie
Kdy jsem naposledy četla nějakou báseň? No, občas ji očima přelétnu, když na ni narazím, ale většinou mně nic neříká a někdy si i pomyslím, že je to úplná slátanina.
Že by se mne nějak dotkla, vzbudila ve mně nějaké emoce či myšlenky, tak to se nestává. Docela si s pravnučkou na kolenou vystačím s tím, jak šel Janeček na kopeček.
Přitom v mládí jsem četla poezii pořád, básnické sbírky jsem si kupovala, byla jednou z mnoha tisíc členů Klubu přátel poezie nakladatelství Československý spisovatel, a dokonce o něm psala studentskou práci.
Je to tak, že básně patří k idealismu a nezakotvenosti mládí a změnila jsem se tedy já? No jistě, ale fakt je, že poezie z knižních novinek v podstatě zmizela a zda se poptávka mladých lidí po ní přesunula na internet, nevím.
Současná poezie pro mne jako by zvěcněla, ztratila emotivní kouzlo, a tak čas od času doma vytáhnu namátkou z knihovny útlou knížku a tam, kde se otevře, si verše zašeptám – některé si pořád pamatuji. B
ásníci už vstupují do mého života jinak než dřív, ale jsou v něm vlastně pořád. Dávají mu další rozměr, vůni a křídla. A tak je moc dobře, že nám to dnes připomene Světový den poezie. Nezapomeňme si alespoň kousek popoletět.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
