Eliška Novotná: Sirky
Já vím, že sirky jsou teď zápalky, i když nevím proč. Ale pro mne to jsou pořád sirky, jen v obchodě si říkám o zápalky, abych ty u kasy nevyváděla z jejich jistot.
Jenomže: ty dnešní sirky nejsou jako ty bývalé! Dřívka jsou tak tenoučká, že se lámou při dotyku, natož při škrtnutí.
Hledám v krabičce něco silnějšího a když svíčka na našem stole konečně hoří, říkám si vítězoslavně, jak jsem na ty škrty vyzrála, že jsem ji objevila – neboť se v té krabičce dozajista ocitla nedopatřením.
A že ti výrobci jsou šetřílkové – méně materiálu, vyšší cena – tedy „škrti“, nepochybně s ekonomickým vzděláním, vůbec nepochybuji.
Mnohdy se mi ovšem stává, že si ani neškrtnu a vyhazuji ještě poloplnou krabičku. Ze škrtátka na boku krabičky už jiskru nevykřešu a sirky přebývají. Ti mamlasové buď poddimenzovali škrtátko, nebo předimenzovali množství sirek.
„Tak si kup zapalovač, babi!“ říkají mně děti. Tůdle, já chci pořádné sirky, které zapalují od té první do té poslední. Chci se radovat z toho okamžiku, kdy škrtnu a z jiskry vyvolám plamen.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
