Eliška Novotná: Sirky
Já vím, že sirky jsou teď zápalky, i když nevím proč. Ale pro mne to jsou pořád sirky, jen v obchodě si říkám o zápalky, abych ty u kasy nevyváděla z jejich jistot.
Jenomže: ty dnešní sirky nejsou jako ty bývalé! Dřívka jsou tak tenoučká, že se lámou při dotyku, natož při škrtnutí.
Hledám v krabičce něco silnějšího a když svíčka na našem stole konečně hoří, říkám si vítězoslavně, jak jsem na ty škrty vyzrála, že jsem ji objevila – neboť se v té krabičce dozajista ocitla nedopatřením.
A že ti výrobci jsou šetřílkové – méně materiálu, vyšší cena – tedy „škrti“, nepochybně s ekonomickým vzděláním, vůbec nepochybuji.
Mnohdy se mi ovšem stává, že si ani neškrtnu a vyhazuji ještě poloplnou krabičku. Ze škrtátka na boku krabičky už jiskru nevykřešu a sirky přebývají. Ti mamlasové buď poddimenzovali škrtátko, nebo předimenzovali množství sirek.
„Tak si kup zapalovač, babi!“ říkají mně děti. Tůdle, já chci pořádné sirky, které zapalují od té první do té poslední. Chci se radovat z toho okamžiku, kdy škrtnu a z jiskry vyvolám plamen.
Související
-
Eliška Novotná: Kniha do ruky
S koncem igelitových tašek zadarmo se rozmohl nešvar nezabalení nákupu vůbec. A to tedy, jak jsem na světě dlouho, nepamatuji.
-
Eliška Novotná: Poezie
Kdy jsem naposledy četla nějakou báseň? No, občas ji očima přelétnu, když na ni narazím, ale většinou mně nic neříká a někdy si i pomyslím, že je to úplná slátanina.
-
Eliška Novotná: Blázni
Co pamatuji, vždycky to tak bylo: občas jsme potkávali lidi, kteří si za chůze povídali sami pro sebe, někteří i dost hlasitě, a někteří při tom i výrazně gestikulovali.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
