Eliška Novotná: Sirky
Já vím, že sirky jsou teď zápalky, i když nevím proč. Ale pro mne to jsou pořád sirky, jen v obchodě si říkám o zápalky, abych ty u kasy nevyváděla z jejich jistot.
Jenomže: ty dnešní sirky nejsou jako ty bývalé! Dřívka jsou tak tenoučká, že se lámou při dotyku, natož při škrtnutí.
Hledám v krabičce něco silnějšího a když svíčka na našem stole konečně hoří, říkám si vítězoslavně, jak jsem na ty škrty vyzrála, že jsem ji objevila – neboť se v té krabičce dozajista ocitla nedopatřením.
A že ti výrobci jsou šetřílkové – méně materiálu, vyšší cena – tedy „škrti“, nepochybně s ekonomickým vzděláním, vůbec nepochybuji.
Mnohdy se mi ovšem stává, že si ani neškrtnu a vyhazuji ještě poloplnou krabičku. Ze škrtátka na boku krabičky už jiskru nevykřešu a sirky přebývají. Ti mamlasové buď poddimenzovali škrtátko, nebo předimenzovali množství sirek.
„Tak si kup zapalovač, babi!“ říkají mně děti. Tůdle, já chci pořádné sirky, které zapalují od té první do té poslední. Chci se radovat z toho okamžiku, kdy škrtnu a z jiskry vyvolám plamen.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
