Eliška Novotná

Moje dávná a milá kamarádka je teď korpulentní dáma v letech, s nadváhou a vyměněnými oběma koleny. A tak nevychází z domu, když to venku klouže.

V naší malé skupině spolužáků z dávných časů to vře. Spustila to Jana, když nám všem popřála, abychom navzdory divné době, které jsme se dožili, zůstali pozitivní.

„Jestlipak se poznáme?“ táhlo mi hlavou cestou na setkání, které jsme si domluvily s jednou dívkou po pár minutách rozhovoru ve společnosti mnoha známých.

Vím, že si z těch milionů informací, které jsou stále k dispozici, vybírám ty, které odpovídají mému obrazu světa, a smířila jsem se s tím, že je už pro mne předpřipravili.

Že každá kytka v bytě potřebuje jinou péči, vím už dávno. A že od každého svého pěstitele si nechá líbit něco jiného,...

Požádala mě kolegyně, zda bych za ni nevzala směnu, protože jí odlétá syn s rodinou zpátky do Ameriky a ona se s nimi chce rozloučit.

„To je ale šikovná holčička!“, „To je ale hodný kluk!“ chválíme děti kolem nás. Vybavujete si ale, kdy vás teď někdy někdo tak hezky pochválil? 

Při markování mého nákupu v mém oblíbeném supermarketu se nová mladičká pokladní spletla u jedné položky a přivolala vedoucí, aby to napravila.

Kdykoliv se mi doma něco porouchá a ať dělám, co dělám, nedá si říci, povolám nakonec rezignovaně opraváře. To už jsem ale fakt v nouzi,...

To jsem tak jednou byla v zaměstnání a zazvonil telefon. Pevná linka, kterou používáme skoro už jen mezi sebou v budově, jinak jdou všechny hovory přes mobily.