Eliška Novotná

Je fantastické, jak se původní fantasmagorie mužů, kteří předčili svůj čas, stávají postupně skutečnostmi. Takový Leonardo da Vinci, Jules Verne – kde se to v nich bralo?

Jsem zdvořilá, považuji to za samozřejmé a jiná už nebudu. Pozdravím, požádám, poprosím, poděkuji, vyhnu se, necivím a tak. Zdá se mi však, že nás těch zdvořilých ubývá.

Když se nám splaší srdce a buší jako o závod, je to nebezpečné a může nám jít o život. Když se mu ale hodně nechce a ploužíme se únavou, jsme na tom stejně špatně.

Reklamy nesleduji, a když na ně nechtěně narazím, většinou je nechápu. Ty, co na mne vyskakují na internetu a ztěžují mně čtení, odstraňuji, aniž bych si všimla, oč jde.

Myslela jsem, že už se to nedělá, ale prý se pořád na výlet smaží řízky. Dříve to bylo běžné – jen se sedlo do vlaku cestou na hory, dovolenou nebo výlet, už to zavonělo.

Na teploměru 26 stupňů a já sotva lapám po dechu. Co to se mnou je, to vedro přece není tak strašné! No jo, vlhkost vzduchu 72 procent. Ta kombinace, ta je vražedná!

Chystala jsem v horkém letním dni pohoštění pro odpolední návštěvu. Když jsem pak kontrolovala, zda je všechno připravené a nebudu muset často odbíhat.

Moje banka, se kterou jsme velmi spokojená, a které jsem léta věrná, mě opět překvapila, tentokrát ale nemile. 

Já vím, že sirky jsou teď zápalky, i když nevím proč. Ale pro mne to jsou pořád sirky, jen v obchodě si říkám o zápalky, abych ty u kasy nevyváděla z jejich jistot.

S koncem igelitových tašek zadarmo se rozmohl nešvar nezabalení nákupu vůbec. A to tedy, jak jsem na světě dlouho, nepamatuji.