Eliška Novotná: Pískoviště
Sedím na dětském hřišti blízko pískoviště a sleduji, jak si všechna ta mrňata, včetně těch našich, hrají.
Vidím, jak různě k tomu přistupují, a to mě vede k úvahám, jakým místem vlastně takové dětské pískoviště je. Usuzuji, že je skvělým cvičným terénem učení se jak jednat: neubližovat, neobtěžovat; pomáhat si, nevšímat si, spolupracovat; usmívat se na sebe nebo na sebe křičet; jak se bránit, ale i jak útočit, jak se prosazovat nebo jak se bát. A všechny ty maminky a tatínkové, babičky a dědečkové, tety a vůbec všichni okolo to jednání dozorují a opravují „to se nedělá, to se vám povedlo, to nesmíš“.
Taková skvělá škola pro život.
Z mého přemítání mě vytrhne neuvěřitelná scéna:
jeden chlapeček rozhazuje písek a ten padá holčičkám do vlasů. Babička jedné z nich ho chytne za ruku „To nemůžeš dělat, podívej, jak se jí to nelíbí“. A maminka chlapečka, která dosud všemu mlčky přihlížela, zvedne hlas:
„Vy nebudete sahat na moje dítě! Zavolám policii!“
Copak se onen chlapeček v tu chvíli o životě naučil? Nebude on snad za pár let naším postrachem?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
