Eliška Novotná: Rychle
Čím více se na mne valí apely, abych něco udělala, protože to půjde rychle, tím více ve mně rostou pochybnosti, jestli je to právě to, co chci.
Opravdu chci připravit koláč „šup, šup“, strčit ho pak do trouby a mít tak rychle hotovo? Nechci já si vlastně přípravu těsta, jeho tvarování a míchání přísad i nádivek pěkně v klidu užít? Proč bych měla chtít mít celou to proceduru dělání koláče rychle za sebou?
Celý ten důraz na rychlost stojí na předpokladu, že nás celá ta procedura obtěžuje, nezajímá a nepřikládáme jí žádný velký význam. A také, samozřejmě, že „nemáme čas“, což znamená, že čas máme jen na něco jiného a abychom stihli všechno, musíme si to zkrátit a zrychlit.
Jakoby ti, co na nás apelují rychlostí, neznali radost z pomalosti. Dělat toho méně, zvolna a s prožitkem. Čas na takový luxus získat nestíháním všeho – když mě pečení koláče stresuje, protože si na něj stěží najdu čas, tak tuhle činnost vypustím a koupím ho, dobrý, čerstvý a voňavý vedle v obchodě.
Vždyť kolikrát nám na chválu „to jsi upekla moc dobře“ odpočatá a dobře naladěná hostitelka odvětí „jo, to jsem upekla v pekařství hned tady za rohem“.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
