Eliška Novotná

Ulehčit si nošení břemen se lidé snažili odedávna, ale až teď všude kolem nás hrkají kolečka různých vozítek s nákladem. 

Jak to tak babičky dělají, dala jsem vnoučatům různé věci. Zvláště když si zařizovali domácnost. Remoska, chladnička, televize, ubrus, kuchařka, krásně vzrostlá dracéna…

Poslední dobou mám potíže s nákupem základních potravin. Projdu supermarket dvakrát, bedlivě v rychlosti prohlížím regály, a když kde nic tu nic, změním strategii.

S letošní úrodou třešní mám spojených několik historek, tahle je ale pro mne nezapomenutelná.

Tak se nám všem, co máme přístup k internetu, otevírá možnost rozšířené reality. Tedy těm nám, kterým nestačí vyjet si na kole s partou fyzicky přítomných kamarádů.

Potřebovali jsme natřít nový dřevěný plot a všichni kolem radili: Kupte Luxol, ten je osvědčený – sice ho zas zdražili, ale pořád je nejlevnější a zkuste to někde „v akci“.

My, co sečeme zahrádky od jara do podzimu, víme o trávníku své, a ti, co vyžínají v uměle pěstovaných loukách jen cestičky, také. Teď mám ale na mysli trávníky v parcích.

Když zahradní architekti navrhnou trávníky s úhlednými cestičkami a lidé chodí jinudy, co si asi ti projektanti myslí?

Mám několik oblíbených seriálů, na které se dívám opakovaně, a tak jsem se hodně těšila na další řadu jednoho z nich – po tolika letech jsem v ni už ani nedoufala.

Věděla jsem, že když mám vše stihnout, musím z domova vyrazit v devět ráno. Docela mi šlo všechno od ruky a osm padesát pět jsem si nazouvala botky.