Eliška Novotná: Trávník
My, co sečeme zahrádky od jara do podzimu, víme o trávníku své, a ti, co si vyžínají v uměle pěstovaných loukách jen cestičky, také. Teď mám ale na mysli trávníky v městských parcích.
Většina z nás pamatuje dobu, kdy byl vstup na takový trávník přísně zakázán, což připomínaly i četné do něj zapíchnuté tabulky, a byl postižitelným přestupkem.
Když jsme pak po 89 začali houfně vyjíždět za hranice naší zemičky, hleděli jsme užasle na to, jak si lidé v parcích polehávání a posedávání na trávníku užívají a opatrně jsme to zkoušeli také. Opravdu můžu, jen tak?
Teď je to běžné – sotva vysvitne sluníčko, rozloží rodiny a skupinky kamarádů v parcích na trávu své deky, povídají si, hrají na kytaru nebo karty, jedí a popíjejí, kolem se batolí nebo běhají děti, a je jim dobře. Ledaskde mohou využít i volně rozmístěná lehátka a třeba jen tak koukat do nebe.
A trávník? Roste. Jak je ta svoboda krásná.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
