Eliška Novotná: Jen ten konec
Poslední dobou se mi to stává dost často, zatímco z dřívějška si takové situace vůbec nepamatuji. To jsem tak poslala během pár minut informaci o něčem dvěma esemeskami, aby se jedna dlouhá nezměnila ve zpoplatněnou MMS, a dostala vzápětí odpověď, která nedávala smysl.
„Jak to myslíte?“ opáčila jsem další zprávou a po delším čase mně přišla omluvná odpověď „Promiňte, četla jsem jen tu druhou zprávu.“
Nebo: dala jsem v čekárně u lékaře sestřičce spolu s kartičkou zdravotní pojišťovny také lékařský nález, a když později znovu vyšla z ordinace, trvala na tom, že se musím přeobjednat na jiný den v týdnu, kdy se specializují na můj zdravotní problém.
„Ale já tu jsem na kontrole a vůbec ne kvůli tomu doporučení na konci zprávy“, namítla jsem. A ona se po chvíli dohadování pustila do čtení celé té zprávy, aby poté řekla „Aha, no tak to je v pořádku“.
V obou případech se stalo totéž: příjemci textu četli jen jeho konec. Jako by šlo jen o závěry, víc nepotřebuji, číst to od začátku je zbytečné. Ale není! Prostě ne a ne.
Související
-
Eliška Novotná: Věci s příběhem
Jak to tak babičky dělají, dala jsem vnoučatům různé věci. Zvláště když si zařizovali domácnost. Remoska, chladnička, televize, ubrus, kuchařka, krásně vzrostlá dracéna…
-
Eliška Novotná: Základní potraviny
Poslední dobou mám potíže s nákupem základních potravin. Projdu supermarket dvakrát, bedlivě v rychlosti prohlížím regály, a když kde nic tu nic, změním strategii.
-
Eliška Novotná: Seniorky na žebříku
S letošní úrodou třešní mám spojených několik historek, tahle je ale pro mne nezapomenutelná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
