Eliška Novotná: Přijmout laskavost
Pro ty z nás, kteří jsme byli celý život záměrně soběstační a „nikoho jsme nepotřebovali“, jsou chvíle, ve kterých zjistíme, že už to bez pomoci jiných lidí nezvládneme, obzvláště těžké.
Většinou jde o zcela banální situace, které jsme dříve vykonávali automaticky: třeba vzít si hrneček až z té horní poličky, vytřít pod postelí nebo si natáhnout podkolenky (o těch stahovacích nemluvě).
S něčím si poradíme jinak, něčeho se vzdáme. Něco ale udělat fakt potřebujeme! A jestli je něco pro nás dříve hrdé na svou samostatnost opravdu těžké, tak je to začít si říkat o pomoc.
Když ale tu bariéru ve své mysli překonáme, zjistíme, že lidé, i ti úplně cizí, pomáhají rádi, hlavně ti mladí! A že, když hezky poděkujeme a nebereme to jako samozřejmost, se na sebe dokonce usmějeme!
Někdy se ovšem stává, že ti vnímavější nám pomohou, aniž bychom si o to požádali. Ať už jsme na tom lépe, než předpokládají, a odvětíme „ne děkuji, to ještě zvládnu, jste moc hodný“ nebo pomoc vítáme a toho laskavého člověka odměníme i úsměvem, je to jedno.
Jsme si bližními, laskavost prokazujme a přijímejme, i když to druhé bývá často těžké.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
