Eliška Novotná: Přijmout laskavost

12. říjen 2023

Pro ty z nás, kteří jsme byli celý život záměrně soběstační a „nikoho jsme nepotřebovali“, jsou chvíle, ve kterých zjistíme, že už to bez pomoci jiných lidí nezvládneme, obzvláště těžké.

Většinou jde o zcela banální situace, které jsme dříve vykonávali automaticky: třeba vzít si hrneček až z té horní poličky, vytřít pod postelí nebo si natáhnout podkolenky (o těch stahovacích nemluvě).

S něčím si poradíme jinak, něčeho se vzdáme. Něco ale udělat fakt potřebujeme! A jestli je něco pro nás dříve hrdé na svou samostatnost opravdu těžké, tak je to začít si říkat o pomoc.

Když ale tu bariéru ve své mysli překonáme, zjistíme, že lidé, i ti úplně cizí, pomáhají rádi, hlavně ti mladí! A že, když hezky poděkujeme a nebereme to jako samozřejmost, se na sebe dokonce usmějeme!

Někdy se ovšem stává, že ti vnímavější nám pomohou, aniž bychom si o to požádali. Ať už jsme na tom lépe, než předpokládají, a odvětíme „ne děkuji, to ještě zvládnu, jste moc hodný“ nebo pomoc vítáme a toho laskavého člověka odměníme i úsměvem, je to jedno.

Jsme si bližními, laskavost prokazujme a přijímejme, i když to druhé bývá často těžké.

autor: Eliška Novotná | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Eliška Novotná: Jen ten konec

    Poslední dobou se mi to stává často, zatímco z dřívějška si takové situace vůbec nepamatuji. To tak pošlu informaci dvěma esemeskami a dostanu odpověď, která nedává smysl.

  • Eliška Novotná: Věci s příběhem

    Jak to tak babičky dělají, dala jsem vnoučatům různé věci. Zvláště když si zařizovali domácnost. Remoska, chladnička, televize, ubrus, kuchařka, krásně vzrostlá dracéna…

  • Eliška Novotná: Základní potraviny

    Poslední dobou mám potíže s nákupem základních potravin. Projdu supermarket dvakrát, bedlivě v rychlosti prohlížím regály, a když kde nic tu nic, změním strategii.