Martina Adlerová: Věty, které mě ničí
Existují věty, které ničí. Některé věty, holé i rozvité, dokážou člověku zničit den a někdy i celý život.
Také vám v dětství říkali, že dlouhé vlasy znamenají krátký rozum?
Nevím, kdo a proč na tohle přišel.
Kdykoliv jsem chtěla být za krásku a vypěstovala si vlasy alespoň k ramenům, okamžitě přispěchala nějaká aktivní učitelka, anebo spolužačka, která byla v důsledku invaze vší ostříhána na ježka, aby mi pohotově oznámila, že můj ubohý zplihlý culík znamená automatický pokles IQ.
Další zákeřností bylo, když nám děda v půlce léta (což znamená uprostřed prázdnin!) začal připomínat: Svatá Anna chladna zrána. Znamenalo to samozřejmě, že se blíží podzim a s ním konec naší svobody.
Jinou podpásovku pronášel otec rodiny pravidelně každý rok těsně poté, co byl rozbalen poslední vánoční dárek: A je po Vánocích. A vždycky to doprovodil hlasitým povzdechem a patetickým potřesením hlavou.
Další lahůdkou, která by měla být postavena mimo zákon, je zvolání Hola hola, škola volá! Tento větný ekvivalent by měla EU zakázat jako rafinovaný způsob týrání dětí. Doslechla jsem se dokonce, že některé krkavčí matky mučí své potomky tím, že je tímto nechutným veršíkem každý všední den budí. To už je prostě moc!
V mojí profesi mě ničí ještě další věta: Vy jste zřejmě nepochopila složitou a citlivou duši mého dítěte.
Jak můžu na tohle reagovat? Jako vždycky:
Ne, evidentně ne.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
