Eliška Novotná: Nebezpečí
Když se nám splaší srdce a buší jako o závod, je to nebezpečné a může nám jít o život. Když se mu ale hodně nechce a ploužíme se únavou, jsme na tom stejně špatně.
Potřebujeme zkrátka tu správnou rychlost – tolik a tolik tepů za minutu – abychom byli v pořádku.
„Zpomal, chceš nás snad zabít?“ prosíme ze sedla spolujezdce a „mám snad vypustit duši?“ tážeme se svého spoluběžce. Potřebujeme zkrátka rychlost „tak akorát“, přiměřenou naší situaci.
Teď se tomu smějeme, když ale koncem 19. století vyrazili na cesty první cyklisté, vozkové po nich šlehali bičem, protože jim plašili koně. A když pak začátkem 20. století začaly vesnicemi projíždět první automobily, musel před nimi běžet muž s červeným praporkem, aby nepřejely slepice. Teď bráníme sídla a sídliště zpomalujícími retardéry.
Rychlost je zkrátka pro někoho užitečná, někomu milá (uháníme s větrem ve vlasech, případně i o závod) a někoho ohrožující. Tak pozor, a „spěchej pomalu“.
Související
-
Eliška Novotná: Neutrácej
Reklamy nesleduji, a když na ně nechtěně narazím, většinou je nechápu. Ty, co na mne vyskakují na internetu a ztěžují mně čtení, odstraňuji, aniž bych si všimla, oč jde.
-
Eliška Novotná: Chleba s řízkem
Myslela jsem, že už se to nedělá, ale prý se pořád na výlet smaží řízky. Dříve to bylo běžné – jen se sedlo do vlaku cestou na hory, dovolenou nebo výlet, už to zavonělo.
-
Eliška Novotná: Taková, či maková
Na teploměru 26 stupňů a já sotva lapám po dechu. Co to se mnou je, to vedro přece není tak strašné! No jo, vlhkost vzduchu 72 procent. Ta kombinace, ta je vražedná!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
