Eliška Novotná: Zázrak
Když někdo „splaskne jak nafouklá bublina“, „mlátí prázdnou slámu“ nebo „vaří z vody“, tak je to podvodník, neumětel nebo ten, co „má za míň“.
Je to ten, kdo dělá něco z ničeho. Jeho úspěch „stojí na vodě“, jeho řeč není založena na faktech a o čem mluví, nic neví.
Teď ale vědci dokázali na sluncem vyprahlé Sahaře vyrobit z ničeho vodu. Protože co je vzduch, když si na něj nemůžeme sáhnout? Nic.
Vodu ze sluncem rozpáleného vzduchu? Ano, a představte si to, právě s pomocí slunce. Technologii použití solární energie při výrobě vody ze vzduchu jsem se ani nesnažila pochopit, protože to nepotřebuji vědět. Už ale teď vím, že lze vyrobit něco z ničeho a zázraky se dějí.
A že je čeština úžasný jazyk – viz začátek toho mého dnešního Rozhlasového sloupku, vím už dávno.
Související
-
Eliška Novotná: Jen pro anděly
Je fantastické, jak se původní fantasmagorie mužů, kteří předčili svůj čas, stávají postupně skutečnostmi. Takový Leonardo da Vinci, Jules Verne – kde se to v nich bralo?
-
Eliška Novotná: Obyčejná zdvořilost
Jsem zdvořilá, považuji to za samozřejmé a jiná už nebudu. Pozdravím, požádám, poprosím, poděkuji, vyhnu se, necivím a tak. Zdá se mi však, že nás těch zdvořilých ubývá.
-
Eliška Novotná: Nebezpečí
Když se nám splaší srdce a buší jako o závod, je to nebezpečné a může nám jít o život. Když se mu ale hodně nechce a ploužíme se únavou, jsme na tom stejně špatně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
