Eliška Novotná: Informační věk
To jsem tak jednou byla v zaměstnání a zazvonil telefon. Pevná linka, kterou používáme skoro už jen mezi sebou v budově, jinak jdou všechny hovory přes mobily. „Ahoj, tady je – řekla jméno – jsi to ty – řekla jméno?“
Od té doby přesně vím, co to znamená zkoprnět úžasem. Neviděly a neslyšely jsme se skoro půl století. „Jak jsi mě na tomhle čísle našla?“ zeptala jsem se posléze. „To internet a můj syn a moje vytrvalé volání poslední měsíc všude možně,“ odpověděla lakonicky.
No a od té doby se vídáme.
A nedávno jsem měla volání na mobil z neznámého čísla, které jsem si pak s radostí uložila. S volajícím jsme se viděli dobře před dvaceti lety a pak na sebe zcela ztratili kontakt.
„Jak ses dostal k mému číslu?“ ptala jsem se opět a dostalo se mi podivuhodného vysvětlení trpělivého řetězového odkazování z člověka na člověka.
A do třetice jsem já zavolala svému dávnému spolužákovi, jehož číslo mi napsal jeho syn z Japonska, kde žije, a na kterého jsem dostala e-mailovou adresu, když jsem skypovala s kamarádkou z Londýna. A s tím jeho tátou jsme se pak setkali v kavárně a nebylo to pěkné setkání, to by ale byl už jiný příběh.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
moderátor Jan Pokorný
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
