Eliška Novotná: Chvála
„To je ale šikovná holčička!“, „To je ale hodný kluk!“ chválíme děti kolem nás. Vybavujete si ale, kdy vás teď někdy někdo tak hezky pochválil?
Copak to my, už nějaký ten pátek dospěláci, taky nepotřebujeme? Jo, je fajn slyšet „tobě to dneska sluší, máš hezky ostříhané vlasy“ a tak podobně.
To ale není úplně o nás, že? Proto je tak povzbuzující být s malými dětmi, s těmi, které už začaly „rozum brát“ a ještě je život nepokazil. Jak to dostávají, tak to dávají.
„To jsi udělala moc dobře“ nebo „ty mi tak hezky čteš?“ uslyšíme pak možná.
Chválit, chválit, chválit, pořád a za všechno, radí jak dětští psychologové, tak ti v manželských či manažerských poradnách. Teď ovšem začali radit i jak to dělat: nechválit za výsledek, ale za proces.
To, aby ti chválení nejednali chvályhodně jen kvůli tomu, že budou pochváleni. Aby je chvála povzbuzovala v samostatném rozhodování jak jednat. Neříci třeba „to jsi hezky namalovala, ty jsi fakt šikovná“, ale „ten fialový slon je prima, a to červené nebe se zeleným sluníčkem je tedy zvláštní, co tě k tomu vedlo?“
A mně by tedy úplně stačilo: „To se ti tedy povedlo – ostatně jako vždycky!“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
