Eliška Novotná: Moje informace
Vím, že si z těch milionů informací, které jsou neustále znovu a znovu k dispozici, vybírám ty, které odpovídají mému obrazu světa, a smířila jsem se s tím, že servery nebo konkrétní osoby, na které se obracím, je už pro mne předpřipravili.
Jsou pro mne na základě mé zkušenosti s nimi důvěryhodné, a tak je to v pořádku. Moje kapacity jsou omezené, čas života krátký a víc nezvládnu.
Co mě ale vytáčí, je snaha některých ulehčit mi mé poznání tím, že mně budou vybírat informace „na míru“. Tedy takové, které mně budou vyhovovat – a že takovými budou, zjistí tak, že mně budou sledovat: co si rozkliknu, co a kde nakupuju, na co jak reaguju. „Přihlaste se a výběr článků se Vám přizpůsobí“, vyskočí na mne ráno z přehledu zpráv. „Vybrali jsme pro Vás“, čtu s údivem.
Já to nechci, nechci být stále utvrzována v tom, co si myslím a dělám, nechci být více a více uzavírána do mikrosvěta „svého“ – svých věcí, svých přátel, svých názorů a postojů.
Chci se pohybovat v celém tom rozmanitém světě, konfrontovat se a divit, svobodně se rozhodovat – při vší své omezenosti. Chci využívat možnosti internetu při minimalizaci jeho nebezpečí, včetně ztráty soukromí.
Je to těžké, i při velké obezřetnosti, i při absolvování různých kurzů a vyhledávání informací o rizicích digitálního světa. Jedno ale vím jistě: řešením není více informací, ale ty kvalitní, které vedou ke znalostem. A konec konců jde na tom informačním veletrhu vlastně vždycky o důvěru v konkrétní osoby.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
