Eliška Novotná: Být, či nebýt

4. únor 2022

Rozhlasový sloupek

V naší malé a stále se zmenšující skupině spolužáků z dávných časů to vře. Spustila to Jana, když nám všem popřála, abychom navzdory divné době, které jsme se dožili, zůstali pozitivní.

„Jen to ne!“ reagovala Hanka a Petr se přidal: „Hlavně nebýt pozitivní!“

Já jsem se do diskuse nezapojila, abych nepoučovala, že je to já o koze a ty o voze, a navíc jsem si nebyla jistá, kdo to bere doslovně a kdo si stále, navzdory té divné době, zachoval smysl pro humor.

Už se tak neznáme. Máme ale společné vzpomínky, třeba na kladné a záporné (postoje, knižní postavy, vztahy) nebo na zapojování se a stranění se (kolektivu).

Někteří jsme se jistě v dalším studiu setkali též s pozitivismem, což už ale vůbec není o hodnocení plus – minus, ale o přijímání věcí tak jak jsou. A také jsme možná (snad) opustili černo – bílé vnímání světa, ve kterém jsme vyrostli (kdo nejde s námi, jde proti nám).

Ale mohu jen doufat, že většina z nás prostě ví, že černá je černá a bílá je bílá a mezi tím je x odstínů šedi, což činí svět mnohem pestřejším, zajímavějším a nejistějším. Teď ovšem řešíme, zda si přát být, či nebýt pozitivní.

autor: Eliška Novotná | zdroj: Český rozhlas