Svobodné matky musely v minulosti prosit u kostela za odpuštění. Lidé je také posypávali peřím a bičovali

V pojednání Václava Schwarze v časopise Český lid z konce 19. století, kde se píše o obyčejích na Strakonicku, je také kapitola věnovaná nemanželským dětem. Autor uvádí, že o nemanželské dítě se musí matka starat sama, musí ho živit a vychovávat a že se dítě k nemanželskému otci nehlásí.

„Zmiňuje, že takové dítě sice dostává matčino příjmení, ale když byl jeho otec znám, lidé ho mezi sebou nazývali zdrobnělým příjmením otce. Pokud se otec například jmenoval Jareš, dítěti se říkalo Jarýšek, když byl otec Hulan, syna nazývali Hulánek a podobně. Takové přezdívky se dítě bohužel nezbavilo až do smrti, pokud zůstalo doma, a pro svůj nemanželský původ zakoušelo opravdu mnoho ústrků,“ říká Alois Sassmann.

Velmi těžké to měly i svobodné matky. Vedle posměšků a veřejných odsouzení podstupovaly často nadávky a bití v rodině, byly vyřazeny ze života mládeže, v kostele nesměly stát mezi děvčaty, nesměly chodit k muzice, dostávaly i fyzické tresty.

„Na celém našem území se třeba až do poloviny 19. století praktikoval obyčej, podle kterého musely takové hříšnice stát v době bohoslužeb před vchodem do kostela a oslovovat vcházející lidi slovy: Vítám vás do kostela, já jsem se zlého dopustila,“ líčí genealog.

Někde trestali provinilé budoucí matky dokonce stáním na pranýři, ostříhali jim vlasy, přivázali je ke kůlu u obecní studny, vozili je na trakaři, vlasy jim pomazávali kolomazí, posypávali je peřím, bičovali nebo honili po vsi.

Čtěte také

Stovky let zůstali na stejném gruntě sedláci Stoličkovi ze Zahorčic a Holičtí z Kostelní Radouně

Fyzické tresty byly zrušeny za vlády Josefa II. „Roku 1788 se bouraly pranýře a od té doby se trestání svobodných matek stalo mírnějším. Ale třeba ten obyčej stát před kostelem a prosit za odpuštění se praktikoval ještě kolem poloviny 19. století a dlouho si ho lidé pamatovali,“ doplňuje Alois Sassmann.

Pokud se matka za otce dítěte později provdala, změnilo se v matrice příjmení dítěte na otcovo a latinsky bylo připsáno, že dítě bylo legitimováno sňatkem rodičů. „Například v únoru 1862 se v Kvítkovicích u Dubného narodil Matěj Novák. Jeho otec Vít Matěj si vzal matku až v květnu 1862, takže pak farář změnil jméno na Matěj Matěj a dítě se stalo manželským. Stávalo se ale také, že matka měla dítě před svatbou s někým jiným, v tom případě si ponechávalo původní příjmení a žilo u otčíma,“ uvádí genealog.

Byly samozřejmě ale i svobodné matky, které se neprovdaly nikdy. „Pak veškerá tíha výchovy a výživy dětí ležela na nich a velmi často se stávalo, že dcery svobodných matek se opět samy staly svobodnými matkami. Mohu to potvrdit mnoha příklady. Mladíci ze vsi si asi na tato děvčata, která neměla otce, víc dovolovali, a tak bohužel jenom ztěžovali jejich zařazení do společnosti,“ uzavírá Alois Sassmann.