Rodina Pouzarových z Hůr se velmi rozrostla hlavně díky rychtářovi Tomášovi, který měl asi 25 dětí

Velkou pomocí při pátrání v historii Hůr byl Aloisi Sassmannovi, který se zabývá genealogií, rodinný archiv Pánů z Hradce, dnes uložený v Jindřichově Hradci. „Tam jsou například účty, ve kterých se uvádí jména. Potom máme rybní registr, kam písař zapisoval, kolik se ulovilo v kterém rybníku ryb a komu se prodaly. Poměrně hodně zpráv o Hůrách lze nalézt i v budějovickém okresním archivu, protože panství spolu sousedila, takže se střetávala v dobrém i ve zlém,“ popisuje.

V Hůrách žilo mnoho rodin s různými osudy, jedna se však podle Aloise Sassmanna zapsala do zdejší historie nejvýrazněji – Pouzarovi. „Já vždycky říkám, že Hůry by se měly jmenovat spíše Pouzarovice, protože tam žilo a dodnes žije několik rodin s příjmením Pouzar. Naštěstí si někteří říkali po chalupě, tak se to dalo odlišit,“ komentuje.

Kolébkou rodu byla usedlost číslo popisné 1, kde se připomíná už před rokem 1592 Václav Pouzar. „Pak byli Pouzarové třeba i u Šťastných na čísle 22, u Kubalů na dvanáctce, u Bláhů na čtrnáctce a tak dále,“ vyjmenovává genealog.

Čtěte také

Náš předek byl francouzský voják, vypráví se v mnoha rodinách. Romantické příběhy ale často nelze potvrdit

Na tom, že ve vsi žilo tolik Pouzarových, má podle něj největší zásluhu jeden člen rodu, a sice rychtář Tomáš Pouzar, který se narodil roku 1746 v Hůrách číslo popisné 1. „To byl člověk, který si zaslouží samostatné vyprávění, ale můžeme ve stručnosti říct, že byl celkem třikrát ženatý. Dohromady měl kolem pětadvaceti dětí, manželských i nemanželských,“ líčí.

Téměř všichni synové a dcery Tomáše Pouzara založili v Hůrách a okolí vlastní rodiny. „Libníčské matriky, kam Hůry patřily, vyprávějí osudy těchto potomků Tomáše Pouzara. Zajímavé je, že poslední dítě, syna Jana, měl Tomáš Pouzar skoro v sedmdesáti letech. Jan byl o více než 45 let mladší než jeho nejstarší sourozenec,“ dodává Alois Sassmanm.

Co se týče dalších rodů v Hůrách na Českobudějovicku, zmiňuje Jihlovi, Ferebauerovi, Šťastné, Kubalovi, Šandovi, Markovi či Zacharovi. „Můžeme třeba také připomenout, proč se na čísle popisném 23 říká u Abrhámů. V pozemkové knize čteme, že tam za třicetileté války žil jakýsi Abrhám, Němec, který po bitvě na Bílé hoře nesouhlasil s vyznáním, tak utekl na Moravu. Dodnes se ale chalupa v Hůrách po něm označuje,“ uzavírá.