Špačkovi žijí v Soběslavi už od 15. století, z Německa do města přišli Kovář či Vlk, Mokrý byl z Mokrého
Soběslav na Táborsku v minulosti patřila do třeboňského panství. Město byla velmi spjaté s rožmberským rodem, zvláště posledním mužským potomkem Petrem Vokem z Rožmberka. „Víme, že Petr Vok měl Soběslav rád. Je to patrné mimo jiné z toho, že svou poslední vůlí zde založil školu, na jejíž vydržování vykázal obrovskou sumu,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.
Právě na zvláštní přímluvu Petra Voka povýšil císař Rudolf II. čtyři soběslavské měšťany do vladyckého stavu. Všichni dostali přídomek ze Sabinova a erb se zlatým lvem v horní modré polovině a černými medvědími tlapami ve spodní žluté polovině.
Povýšené rodiny patřily v 16. a 17. století mezi nejvznešenější a nejbohatší v Soběslavi. Šlo o Librovi, Hronovi, Smrčkovi a Lekešovi.
Podrobné informace o rodinách ze Soběslavi dodnes poskytují také městské trhové knihy, které jsou uloženy v okresním archivu v Táboře. „Některé jsou velice starobylé a lze je sledovat až do 15. století. Například rodina Špačkova je známá už od roku 1456. A od poloviny 16. století jsou ve městě třeba Hoffmannové, původně to byli Dvořákové nebo Dvořáčkové, pak se jméno poněmčilo,“ uvádí Alois Sassmann.
Čtěte také
Mnoho rodin se podle něj také do Soběslavi přistěhovalo zdaleka. „V archivu jsem objevil takový pěkný soupis soběslavských měšťanů z roku 1600, kde je uvedeno místo jejich původu. Například rodina Zelenkova pocházela z Litoměřic. Dokonce z Německa přišli Jáchym Kovář, Ambrož Provazník a Petr Vlk, už měli česká jména a je napsáno, že přišli z Němec. Vavřinec Černík a Matěj Franz pocházeli z Budějovic. Matěj Mokrý byl z Mokrého, to je pěkná ukázka, jak vznikala příjmení,“ jmenuje genealog.
Ze zachovaného adresáře města Soběslavi z roku 1930 se zase dozvíme, že zde tehdy bylo třináct řezníků a uzenářů, filiálku s prodejem obuvi ve městě měl i Baťa a vedle něj zde působilo devět menších obuvníků. Dále mělo město deset pekařů, osm truhlářů a mnoho dalších obchodů a živností.
Soběslav měla svůj vlastní městský velkostatek. K němu patřilo 655 hektarů lesa, 114 hektarů luk a 65 hektarů rybníků. „Soběslavi náležely dokonce i vesnice, kde žili poddaní. Byly to Chlebov, Klenovice, Rybova Lhota, Skalice, Zvěrotice, Čeraz, Nedvědice, Vlastiboř, Debrník, Mokrá a Záluží,“ dodává Alois Sassmann.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
