Zachránil život knížeti, za to chtěl do lesní služby. Tak se Palečkovi stali mysliveckým rodem

Lovčí, kterým se tedy později říkalo myslivci, měli také své podřízené. „Těmi byli hajní, strážci lesů, dnes bychom řekli lesní stráž. Ti znali každý kout, každý strom, kus zvěře v lese. Jejich profese je velmi stará, na Moravě jsou doloženi už roku 1031. Jejich hodnost vytrvala nejdéle, až byli úplně zbytečně a bez úcty k tradici zrušeni komunisty v druhé polovině 20. století,“ uvádí Alois Sassmann.

Hajní na mnoha panstvích sloužili pouze za naturálie, za to, že mohli užívat panská pole nebo louky, občas dostali dřevo, obilí, sýr. Byli osvobozeni od roboty, ale plat měli velice nízký, nebo žádný.

Vedle nich v lesích dříve ještě pracovali například psáři, sokolníci, bažantníci či oborníci. „Oborník byl správce obory. Musel dbát na chov v oboře, zavírat vrata, spravovat plot, aby se tam nedostali vlci, v létě sklízet seno pro zvěř a na podzim žaludy. Chov v oborách byl vždy velmi intenzivní,“ popisuje genealog.

Pokud se mladík za starých časů chtěl stát myslivcem, musel si podle Aloise Sassmanna dojít na zámek k vrchnosti pro povolení. „Během tří let učení u panského myslivce potom poznal prakticky všechno, co tvořilo polní a lesní myslivost. Měl na starosti lovecké psy, musel znát stopy zvěře, stavět sítě, líčit železa, někde vlčí jámy, učil se střílet, ale třeba také troubit na lesní roh,“ vyjmenovává. Později podle lesního řádu Marie Terezie z roku 1754 už vyučení u panského myslivce nestačilo a lesní zaměstnanci museli skládat odborné zkoušky před krajskými komisaři.

Čtěte také

Nepoddaní lidé obývali vesnice na Táborsku. Jejich potomci nosí příjmení Svoboda, Hořejší či Holub

Při studiu zápisů v matrikách genealog zjistil, že mnoho myslivců mělo příjmení podle zvířat. „Například jsem nalezl zápis, že roku 1792 se v Chýnově ženil myslivec Franc Srnka a v roce 1694 zase Jiří Srnec,“ vzpomíná.

Významným mysliveckým rodem byli Palečkové ve službách Schwarzenbergů. „Jejich předek Pavel Paleček z Radostic u Kamenného Újezda zachránil v roce 1813 život knížeti Josefu Schwarzenbergovi, který spadl s kočárem do rozvodněného potoka. Když se kníže svého zachránce ptal, jak se mu může odvděčit, ten se vyjádřil, že by rád vstoupil do knížecí lesní služby,“ vypráví Alois Sassmann.

„Za týden skutečně dostal dopis, ať se ohlásí na lesním ředitelství v Krumlově. A už rok nato je zachována zpráva, že vykonal mysliveckou a věrnostní přísahu knížeti Schwarzenbergovi. Kníže tedy své slovo dodržel a tito zaměstnanci byli v jeho službách vždycky spokojeni. Nakonec z toho bylo během čtyř generací rodu celkem 27 lesních zaměstnanců,“ dodává.