Náš předek byl francouzský voják, vypráví se v mnoha rodinách. Romantické příběhy ale často nelze potvrdit

Samozřejmě podle něj nelze popírat, že někteří Jihočeši mají francouzské předky. „Například na Novohradsku už po staletí žije rodina Tampírů. Jejich příjmení je odvozené od jména velitele francouzských vojsk za třicetileté války. Prostě nějaký člen jeho vojska zde zanechal potomka, kterému se začalo říkat, možná posměšně, možná ze smutku, Tampír,“ vypráví.

V některých rodinách kolují ještě romantičtější příběhy, které ale nelze nijak potvrdit. „Je to taková rodopisná červená knihovna. Četl jsem třeba v životopise kardinála Trochty, že rodina byla francouzského původu, voják se zde zamiloval a lidé jeho příjmení začali vyslovovat Trochta. Ale když nahlédneme do soupisu sedláků v té vsi už na začátku 17. století, je tam sedlák Trochta a v moravském nářečí to znamená Buchta,“ zmiňuje Alois Sassmann.

Mnoho rodin vypráví i různé báje třeba o tom, proč jejich předci přesídlili do určitého místa. „Zajímavou pověst jsem slyšel o tom, proč se rod Řehořů z Dolních Ostrovců u Mirotic na Písecku přestěhoval do obory. Říkají, že 17. století to byla šlechtická rodina, pět bratrů, kteří znásilnili nějakou princeznu z Orlíka, nebo ze Zvíkova. Za to pozbyli svoje výsady a zemanské predikáty, žili prý 300 let v jakési klatbě, která měla skončit na začátku 20. století. A jeden ze zmíněných bratří, který byl malý a nebyl schopen toho aktu, byl vyhoštěn vrchností do obory, kde se potom přiženil do selského. Takže vidíme, že některé ty pověsti opravdu nepostrádají literárního ducha,“ dodává Alois Sassman.