Zlatou éru prožívaly jižní Čechy za vlády pánů z Rožmberka. Ti totiž nebrali své poddané jako živý inventář

Zakladatelem rodu Vítkovců byl Vítek z Prčice, který se poprvé objevuje roku 1169 ve významné funkci stolovníka u knížete. „Vítkovci jsou tedy bezpečně doloženi přibližně ve stejné době jako další přední české rody Drslavici, Markvartici či Hrabišici. Vítek z Prčice zemřel roku 1194, jeho úmrtí máme přesně doloženo v kronice,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Vítek měl několik synů, kterým rozdělil své statky, čímž došlo k takzvanému dělení růží. „Počet synů přesně neznáme. Z pramenů lze vykonstruovat, že tři jeho synové se také jmenovali Vítkové, což je poměrně zvláštní. Ti založili větve pánů z Krumlova, Rožmberka a Landštejna. Čtvrtý syn se jmenoval Jindřich, ten založil Jindřichův Hradec a větev pánů z Hradce. A pak je tam tajemný Sazima, Sezima, zakladatel pánů z Ústí,“ upřesňuje genealog.

Všechny rodové větve Vítkovců měly ve znaku růži. „A lidská fantazie potom vybájila pověst o tom, jak pod hradem Rožmberk starý Vítek rozdává svým synům růže různých barev a oni se pak rozjíždějí na své hrady, o nichž ale víme, že tehdy ještě ani nestály,“ dodává Alois Sassmann.

Čtěte také

Rodokmen uvádí jen předky v otcovské linii, obsáhlejší přehled příbuzných získáte z vývodu a rozrodu

Nejznámější rodovou větví jsou páni z Rožmberka. „O nich bylo napsáno mnoho a já bych rád zdůraznil jenom jednu věc – za Viléma a Petra Voka z Rožmberka prožívaly jižní Čechy opravdu svoji zlatou éru se vším všudy,“ komentuje genealog.

Rožmberští poddaní totiž měli robotu pouze dva až šest dnů v roce, robotníci dostávali nejenom stravu, ale i plat a Rožmberkové dokonce velmi často platili za své poddané i daně. Mírné daně na panství podle Aloise Sassmana vedly k výraznému rozvoji zemědělství a městských živností.

„Rožmberkové nepokládali své poddané za živý inventář, který je třeba stříhat, jak se říkalo jinde. Považovali se spíše za otce poddaných, rozsuzovali jejich pře, chránili je před vpády cizí šlechty, pomáhali vsím, když vyhořely, dávali dary na různé stavby, posílali nadané děti do škol na své náklady. A lidé Rožmberky skutečně milovali, pracovali v pohodě, a bylo to na jižních Čechách vidět,“ popisuje.

Žádná z rodových větví Vítkovců však nepřežila do dnešních dob. „Všichni vymřeli, a to se netýkalo jen Vítkovců. Na počátku 17. století skončily najednou zničehonic mocné a bohaté rody, které po staletí vlastnily skoro celé Čechy. Jejich místa zaujaly šlechtické rody do té doby u nás cizí jako Buquoyové, Lichtenštejnové nebo Schwarzenbergové,“ doplňuje Alois Sassmann.