Drnomistři vykonávali nečisté řemeslo. Bydleli na samotách a málokdy našli nevěstu mimo svou kastu
Jednou z opovrhovaných lidských kast byli drnomistři. Říkalo se jim také pohodní nebo rasi. Jejich řemeslo spočívalo v likvidaci uhynulých zvířat a odchytu toulavých zvířat, případně i následném zabíjení. Šlo o povolání takzvaně nečisté, postavené na úroveň katů či jejich holomků.
Pohodní obvykle nebyli poddáni žádné vrchnosti, a byli tedy svobodní. „Myslím si, že jim dali svobodu, aby toto řemeslo vůbec někdo dělal. Alespoň nějakou výhodu tedy měli, jinak to byli vlastně chudáci. Obvykle si museli u křtů a svateb svědčit sami, lidé se jich stranili. Málokdy se najde v matrice zápis, že by se k drnomistrům přivdala nevěsta z nějaké chalupy nebo selské usedlosti,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.
Jako lidé svobodní nemuseli drnomistři na robotu a vrchnost jim většinou přidělila panskou chalupu, na které bylo řemeslo vykonáváno odpradávna. Za své služby dostávali peníze i naturálie. Ve stáří bydleli na výminku u svých synů, kteří zpravidla povolání zdědili.
Čtěte také
Panské chalupě pro drnomistry se říkalo pohodnice, protože v ní žil pohodný. „Tato obydlí stála na konci vesnice či městečka, ale nejčastěji na samotách. Některá dokonce ležela v lesích,“ doplňuje Alois Sassmann.
Podle matrik měli pohodní vždy hodně dětí a rovněž se dožívali vysokého věku. „Je zajímavé, že mezi nimi bylo i málo nemocí. Oni se sice vdávali a ženili mezi sebou, ale většinou ženich nebo nevěsta přicházeli z veliké dálky, takže geny nebyly tak dotčené degeneračními sňatky, jak tomu bývalo zpravidla mezi rody usedlými na nějaké vesnici, kde byl příbuzný každý s každým,“ zmiňuje genealog.
Další údaje o drnomistrech je možné najít v soupisech poddaných. „Byli zapisováni úplně vzadu, až za myslivci, hajnými, ovčáky a rybní čeledí. A rok po roku se jejich jména opakují, jen přirůstá stáří a počet dětí,“ líčí Alois Sassmann.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
