Neobvyklá příjmení mívali pohodní neboli drnomistři. Mezi ty jihočeské patřili Baborek, Hemer či Toner

Povolání se dědilo v rodinách, jejichž příjmení byla vždy v daném kraji neobvyklá. „Vybočovala z normálu, běžně se tam nevyskytovala, což ukazovalo na to, že šlo o takzvané přivandrovalce,“ uvádí Alois Sassmann.

Velmi častým příjmením jihočeských drnomistů bylo podle něj Babůrek, Baborek, Brambůrek nebo Baborák. „Například na faře v Božejově u Pelhřimova je příjmení Baborek zaznamenáno už roku 1731 a v roce 1777 se ženil Václav Baborek, drnomistr z Božejova, s Marianou, dcerou Martina Habicha, což byl zase drnomistr na panství Libkova Voda,“ říká.

Čtěte také

Usedlost číslo 11 v Hosíně u Českých Budějovic byla svobodná, v čísle 19 bydleli místní hrobaři

Dalším známým pohodným je Tomáš Hemer, drnomistr na želečském panství u Tábora. „Měl dceru, která se vdala za Františka Filingera, což byl pohodný ve Velké Chyšce u Pacova. Tomášův syn Šimon Hemer, samozřejmě také drnomistr na Želči, křtil v Hlavatcích u Tábora během několika let svých sedm dětí,“ doplňuje genealog.

Dále zmiňuje třeba rod drnomistrů Tonerů, kteří působili na Českokrumlovsku. V matrikách se uvádí i rodina Tonů coby pohodných v Heřmani na Písecku. Z Heřmaně pocházel také rod drnomistrů Turků, který se přiženil na pohodnici, jak se říkalo chalupě pro pohodného, nad Chyňavou u Hluboké.

Zajímavostí pak je, že chudému dítěti z rodu rasů vděčíme za jeden z nejkrásnějších zvyků u nás, a to rozsvěcení vánočních stromů na náměstích. „To u nás prosadil počátkem 20. let 20. století spisovatel Rudolf Těsnohlídek. Ten měl velký cit pro chudé, což pramenilo z jeho dětství. On byl totiž nemanželské dítě, a to samo o sobě už tehdy stačilo, ale ještě k tomu byl sirotek, maminka mu zemřela, a dědeček, který se o něj staral, byl pohodným,“ vysvětluje Alois Sassmann.