Jména dávných obyvatel vesnice Samšín u Pacova uvádí takzvaný farní desátek i soupis zpovídaných

Ves Samšín je uvedena už v urbáři pana Oldřicha z Rožmberka z doby před rokem 1379. „Samšín sice tehdy nepatřil do rožmberské državy, ale je v urbáři uveden, protože patřil proboštství Všech svatých na Pražském hradě, jehož představeným byl tehdy Petr z Rožmberka, bratr Oldřicha, a Samšín byl Oldřichem obhospodařován,“ vysvětluje Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Farou náležel Samšín vždy k Pacovu. Do dnešní doby se zachoval takzvaný farní desátek, v němž je zapsáno, kolik dávali farníci obilí na pana faráře a na faru. V něm jsou uvedeni i samšínští hospodáři v roce 1636. „Největšími sedláky tehdy byli Žmolek, Čížek, Dvořák, Kuklík a Fara. Dalšími hospodáři byli například David, Vlk, Koranda, Zajíc a Brotánek. Některá z těchto příjmení se vyskytují na Pacovsku dodnes,“ vyjmenovává genealog.

Čtěte také

Drnomistři vykonávali nečisté řemeslo. Bydleli na samotách a málokdy našli nevěstu mimo svou kastu

Zajímavým zdrojem informací je podle něj přehled zpovídaných. „V březnu 1659 se v kostele v Pacově konala veliká akce – povinná zpověď na Zelený čtvrtek a Velký pátek. Dochoval se soupis zpovídaných, a tak víme, že ze Samšína se přišli vyzpovídat Jan Zajíc, vdova Doudová, Pavel Čížek, Kateřina Dvořáková či Jan Kovanda. Také je tam napsáno děvka Dorota, ovšem to bylo tehdy míněno jako děvečka sedláka,“ uvádí.

Mezi nejstarší rodiny v Samšíně patří Vlkovi z čísla popisného 15. V nejstarší pacovské matrice je zápis z roku 1639 o křtu Aleny, dcery Jiříka Vlka a jeho ženy Salomeny ze Samšína. Z tohoto rodu pocházel i regionální písmák Josef Vlk, který zemřel v roce 1997. „To byl vzácný člověk, kterého jsem osobně znal. Ke konci svého dlouhého života začal skládat takové prosté básničky. Nebyl to sice žádný Shakespeare, ale vyjadřoval krásně svou lásku Vysočině a rodnému Samšínu,“ vypráví Alois Sassmann.