Obyvatelstvo Holašovic se několikrát obměnilo. Po morové epidemii přišli Němci, po jejich odsunu zase Češi

Holašovice byly založeny pravděpodobně v polovině 13. století. „Ona i ta koncovka -ice obvykle ukazuje na to, že místo je ze 13. století. Podle názvu vesnice lze usuzovat, že se zde usadili lidé jistého Holaše, nebo Holase, který mohl být příslušníkem nižší šlechty, případně členem širší královské družiny,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

V listinách jsou Holašovice poprvé uváděny roku 1292. Tehdy je král Václav II. věnoval s farní vsí Strýčice a dalšími svými vesnicemi cisterciákům ve Vyšším Brodě. Pod nimi zůstaly Holašovice více než 500 let.

Nejstarším dochovaným archivním pramenem, který uvádí jména holašovických sedláků, je urbář z počátku 16. století. „Zdejší usedlíci měli tehdy převážně česká jména, byli tu například sedláci Šimek, Urban, Prokop, Kuba nebo Mates,“ vyjmenovává genealog.

Čtěte také

Matouš z Hůrek měl asi převislé uši, tak mu začali říkat Klabouch. Příjmení je dnes pro Lišovsko typické

Zásadní vliv na historii obce podle něj však měla morová epidemie v letech 1520 a 1521. „Tato černá nemoc zcela obměnila zdejší obyvatele. Vesnice prý úplně vymřela a cisterciáci ji potom kolonizovali německými rodinami od Vyššího Brodu. Podle urbáře vyšebrodského panství z let 1524 až 1530 bylo v Holašovicích sedmnáct hospodářů, ale již převážně s německými příjmeními,“ vysvětluje.

Holašovice se tak staly německou vesnicí, ale během následujících staletí tu žili i Češi. Údaje ze sčítání lidu v roce 1921 uvádí v Holašovicích 211 obyvatel, z toho 146 hlásících se k německé národnosti.

„Po vzniku protektorátu Čechy a Morava musely tři české holašovické rodiny odejít do vnitrozemí a do české školy se nastěhovala německá pohraniční stráž. Po skončení války zase v lednu 1946 začal odsun Němců z Holašovic, a to byla absolutní většina obyvatel,“ připomíná genealog.

Do prázdných stavení po odsunutých Němcích pak přišlo české obyvatelstvo, většinou ze sousedních vesnic. „Tam se zabydlelo a musím říci, že místním rodinám slouží ke cti, že nenechaly Holašovice zničit, že je uchovaly v jejich kráse, že se vzorně staraly a starají o svá stavení. Přitom víme, že mnoho vesnic, odkud museli Němci odejít, bylo úplně zničeno,“ dodává Alois Sassmann.