Sedláci Tupý, Bochníček či Bradka hospodařili ve Dřítni na Českobudějovicku, prozrazuje urbář ze 17. století

Urbář ze 17. století například uvádí, že ve Dřítni stála tvrz, při ní pivovar a poplužní dvůr, nad vsí byl ovčín a u dvora chmelnice.

„Co se týče místních rodin, byli zde sedláci Hanuš, Tupý, Bochníček, Buzek, Novák, Čtvrtník, Bradka nebo Krejčátko, velice krásná česká příjmení. Byli to většinou pololáníci čili měli půl lánu. Jedenáct z nich bylo chalupníky, u těch je poznámka, že sice nedávají vrchnosti žádné stálé platy, ale zato musí na robotu, kdykoli jim vrchnost poručí,“ uvádí Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Dalším zdrojem zajímavých informaci je třeboňský archiv, kde jsou dochovány mimo jiné knihy povolení ke sňatkům na panství Hluboká. „Do roku 1781 museli snoubenci žádat u vrchnosti o povolení uzavřít sňatek. Byl to celý proces a ne vždy jim bylo vyhověno,“ zmiňuje genealog.

Knihy uvádí jména a příjmení snoubenců i jejich rodičů, datum povolení ke sňatku, ale také to, kde budou manželé hospodařit, případně jakému povolání se bude ženich věnovat. „To jsou pro rodopisy opravdu zásadní informace,“ komentuje Alois Sassmann.

Čtěte také

Stovky let zůstali na stejném gruntě sedláci Stoličkovi ze Zahorčic a Holičtí z Kostelní Radouně

Na zápisech z Dřítně je podle něj vidět, že v obci byl i zámek a že tam bydleli vrchnostenští úředníci. „V knihách jsou nejen zápisy o tom, že se syn ujímá statku po otci, ale máme například uvedeného v roce 1691 jako ženicha Šimona Kratochvíle, panského bednáře ve Dřítni, téhož roku Matěje Torýnka, ponocného, v roce 1700 uzavřel sňatek Matěj Jedlička, u něhož je napsáno, že bude knížecím bažantníkem. To jsou pro rodopisy opravdu drahokamy,“ dodává.

Pozdější záznamy o obci přinesla třeba akce z let 1895 až 1900. Jednalo se o celostátní šetření hospodářských poměrů na vsích. Mezi vybranými vesnicemi byla právě i Dříteň. „Tehdy zde prováděl šetření učitel Vojtěch Honec z Mladé Boleslavi a ten napsal několik archů o Dřítni. Píše, že zde sedláci měli už pět secích strojů a chovalo se zde celkem 450 kusů skotu, 37 koní, 120 vepřů a 150 ovcí. U chudších lidí, jako byli podruzi, domkáři a řemeslníci, se tehdy prý vzmáhal chov koz,“ vypráví Alois Sassmann.

„Máme zde uvedeny i platy před více než sto lety, třeba čeledín ve Dřítni dostával kromě zaopatření ještě 160 až 180 korun ročně. Na čeleď ale byly četné stížnosti kvůli pití, tanečním zábavám a tomu, kam po nocích chodí. Ve Dřítni bylo asi 620 obyvatel a pět hostinců a dvě kořalny, takže o zábavu neměli místní nouzi,“ uzavírá s úsměvem.