Hana Hosnedlová

Taky si myslíte, že máte zbytečně moc věcí, které prostě nepotřebujete? Účinnou prověrkou takových zjištění bývá stěhování. To se najednou člověk diví.

Už před několika roky jsem zaznamenala na velkých vlakových nádražích i menších stanicích otevřené knihovničky. Umožňovaly vybrat si knížku na cestu, a to naprosto zdarma.

Příběh o nostalgickém návratu do krajiny dětství a mládí napsala Hana Hosnedlová. Hlavním hrdinou povídky je muž středního věku, který se po letech vrací z emigrace.

Neumím si představit život bez stromů. Nemůžu si pomoct, prostě je miluju! V lesích, parcích, v sadech, okolo silnic a cest, uprostřed měst a vsí.

Už řadu let se s kamarádkou vydáváme na pravidelné víkendové vejšlapy. A chodíme v létě, v zimě, na podzim i na jaře.

Nevím, jak vy, ale já jsem odjakživa vyznavačem výroku, že přesnost je zdvořilost králů. Obdobný citát je připisován i francouzskému králi Ludvíku XVIII.

Možná jste v poslední době někde natrefili na malý pomalovaný kamínek s textem. V parcích, na lavičkách, v obchodech – prostě na místech, kde se pravidelně pohybují lidé.

Jaro se letos ohlašovalo předčasně, už někdy v únoru. Na palouku před naším domem vykvetly sedmikrásky, při vycházkách do přírody jsme našli už i jaterníky,...

Také jste si všimli, že na jedné straně se snažíme o miniaturizaci a na straně druhé marnotratně volíme opak?

Zuby, jak ty dokážou člověka ošklivě potrápit. Nejdříve, když se derou na světlo v dosud bezzubých dásních.