Hana Hosnedlová

Je celkem běžné, že lidi, zejména pak ženy, nejsou spokojeni se svým křestním jménem. Není ani tak úplně ojedinělé, že rodiče nebo přátelé říkají svým blízkým jinak.

Setkáváme se s tím denně, aniž si to uvědomujeme. Ženy slavných mužů jsou prezentovány a hodnoceny pouze jako partnerky či manželky těchto populárních osobností.

Nedávno jsem si prohlížela knížku s názvem Kapličky, sochy a křížky: drobná sakrální architektura na území města Českých Budějovic. A byla jsem, mírně řečeno, překvapená.

Moje zážitky z Kuby jsou poměrně čerstvé, takže se alespoň o některé ráda podělím. Sami Kubánci nazývají svou zemi Ostrovem svobody, ale s tou svobodou je to všelijaké.

V době registrované karantény po návratu ze zámoří jsem se rozhodla, že se budu řídit radou odborníků, a pustila jsem se do třídění svého hodně rozrostlého archivu.

Člověk se asi nemá vracet na místa svého dětství nebo mládí, kde byl šťastný. Zní to sice kacířsky, ale myslím, že mnozí mi dají zapravdu.

Víte, co mě na stále se rozvíjející technologii digitální fotografie mrzí? Asi budete hádat, že má příliš rychlý vývoj, že ji starší lidi hůř zvládají a podobně. Nikoliv!

Čím víc přibývá člověku na krku prožitých let, tím víc a častěji se ohlíží zpět. Někdy z nostalgie, někdy pro útěchu, co všechno tehdy ještě dokázal, když ho nebolela záda.

Každý už se určitě setkal s osobitým humorem ve formě kanadských žertíků. Oblíbené jsou spíš mezi muži, snad proto, že občas bývají drsné. A někdy se prostě nevyplatí...

Samozřejmě, že každý má logicky vymezenou určitou škálu pozdravů. Na to nemusí být po ruce žádný ceremoniář, ty své si prostě každý najde sám.